(autor: Zdenek39)
PROMIŃ
Lásko, ty zde ležíš máš sinavou tvář,
z očích tvých dávno, už vyhasl život a zář.
Promiň, to vše jsem zavinil já, hlava bolí,
proto jen, že neslyšel jsem tu prosbu tvoji.
Tenkrát jsi prosila nejezdi nikam, já odjel,
těžko bylo ti, já to slyšet nechtěl.
Teď tady stojím slzy v očích mám,
sebe sám, a svojí hrdost velkou proklínám.
Proč já nedokázal vyslechnout ty prozby tvé?
Teď navždy se bude trápit srdce mé.
Už zbylo mi jen vzpomínat, ty lásko spíš,
pozdě je, ty se mi už nevzbudíš.
Sychravo je v loužích tiše listí plave,
velká bolest na srdce mé se klade.
Hrozné tvé mlčení, nikdy už tě neuslyším,
poslední společné chvíle, z krematoria odnes dým.