(autor: Španěl)
Kdybych...
Kdybych tenkrát
dokázal přivolat déšť
a vydal bych se cestou jinou,
nemusel jsem kotvit
pozdě v noci nad pustinou.
úplněk bledý jak kůže má,
jsme spjati v proměnlivosti svých tváří,
můj příběh je ručně vepsaný
v dosud nevydaném snáři ...
Nejsem iluzionistou své doby,
přesto jsem uvízl mezi dvěma světy,
když slunce pro jiné vysvítá,
ja tvořím posmutnělé věty.
Vyprahlá půda v pustině
je plná suchých slz,
ty klíčové uzavřel jsem v posvátné nádobě
a přitom rozptýlil jsem prach,
plný vzpomínek z doby,
kdy ještě záleželo mi na tobě.
Kdybych tenkrát jen dokázal
přivolat déšť
a pohnout mraky zprava, doleva,
v tomhle světě, by jsme se minuli
a tahle báseň, by nebyla potřeba.