(autor: Zdenek39)
Musí někde být
Před zrcadlem stojím, češi si plavý vlas,
ale ne jen to, vidím ustaranou tvář.
Na čele plno vrásek, vousem šedým zarostlý,
spousty let, mě provází jen samé neštěstí.
Přišel jsem o ženu, přišel o byt,
ulicemi se toulám, musím na nich žít.
Moc dobře, jsem si asi tenkrát nevydral,
ona sic nevěřila, já ji ale miloval.
Dnes nočními ulicemi se toulám a jsem sám,
míle, dny, ani hodiny vůbec už nepočítám.
Bolest lásky, zapíjím kapkami deště z očí,
z neštěstí co prožívám, hlava se točí.
Nářek můj, se vznáší ke klenbě nebeské,
sám noční ulicí se toulat, je nehezké.
Musí někde být co bude mít ráda,
je to dlouho, co štěstí ukázalo záda.