(autor: valemart)
rozhovor mlčky
šerem, v stakatu ševelící ráno
nám dává, ještě chvíli klidu
přeji si právě být, po tvém boku,
to je spánek teplem rúžový...
cítit tě v kolíbce, schoulenou
vlasy, zlobíš v mém objetí
smíchem vracíš ránúm jejich smysl
dáš si čaj, nebo černou kávu?
rána jsou dnes vážně príma
snad, že společně je vítat múžem
i s pramínkem vlasú, za Tvým uchem
co roztomile zlobí, legračním dojmem
zdá se to divné, „jen“ další nový den..