(autorka: pocitová)
hladina
uplne nevim jestli mam cloveka, kterymu muzu ve dve rano zavolat ze je mi spatne
taky poradne nevim, co chci. porad se snazim si to tribit, asi to pro jistotu napisu. aby mi to bylo uplne jasny.
chci se odpoutat od bejvalyho vztahu. chci ti konecne umet rict, cos vsechno udelal blbe a ze si to naprosto posral. chci bejt nad veci. protoze ja svoje chyby v tyhle veci uz davno priznala. co vic...uz jsem je stokrat vyplatila. chci zas zvladat zivot bez tech nechutne slabejch chvilek. chci zase znova zacit. radne to promyslim a necim si zas udelam radost...hm asi uz to mam... necham si pichnout to ucho. necham si pichnout oboci. a kdyz to vymyslim, necham pichnout jeste neco jinyho. zacnu si hledat to pravy doma, nakoupim tam spoustu veci z ikey. nebude to pohadkovy. ale bude to muj splnenej sen. za par let. ted to jeste nejde. ale verim, ze jednou to prijde.
tesim se na hodiny s nasim dredatym profesorem. tesim se na nej. nektery jeho hodiny dokazou vytahnout z nejhorsich sracek. taky se tesim na festak v Trutnove, kterej doufam klapne...
trochu se bojim toho, co prijde ve skole, ale myslim, ze to zvladnu.
a budu porad rikat, ze neco je skvely, budu mluvit nespisovne, protoze to tak chci a je to prirozeny. a je mi lito lidi, ktery maji z hovorovy cestiny mindraky a sere je to. fakt me to mrzi lidi, delate si to tezsi, nez to je.
vsechno co me potapi, me vzapeti zveda zpatky na hladinu