(autor: Pajalord)
Osamělost
Osamělost je to co mi brání vydechnout
nezbývá mi nic víc
než jen si tak povzdechnout
Už nevím co je to ženské pohlazení
vše již zmizelo v zapomnění
A já sám usínám a také vstávám
sám sobě na rozloučenou mávám
sám domů přicházím
a sám se pomalu ztrácím
snad se jednou ještě vrátím
Zatím však všechno je černé
jen vzpomínky jsou mi stále věrné