(autor: shane)
Ve vlasech už jen stříbro mám...
Ve vlasech už jen stříbro mám,
snad od paprsků měsíčních,
občas si s verši zahrávám,
rád budím úsměv na rtech tvých.
A mívám pocit fiktivní,
že cítím dotek dlaní tvých,
srdce tvé rolničkou mi zní,
zas hladíš mne, slyším tvůj smích...
Je krásné o očích si snít,
v nichž duše tvá se odráží,
na chvíli chtěl bych s tebou být
na onom snovém nádraží,
odkud vlak touhy vyráží
do země přání splněných,
kde láska není závaží
a smutky shoří jako vích...