(autorka: štiler)
lepím se, rozřezanej střepy
ani nevíš kdy jsem nepřišel
tak to chodí když se bojím
tolik se nezraňuju ani sám
přes všechno nic nevnímám
a po ránu tma
je větší než dřív
oči mý zase slepil klíh
kterej až na chodidla stéká
jako divná noc
že ani nevím
jak si zvyknout na bezmoc
a skoro netuším proč nás k sobě lepí
jen moje láska
rozřezaná střepy