(autorka: naplicichleknin)
A proč by to jednou nemohlo bejt snadný?
Zapomeň na všechno, co o mně víš,
na všechno, co sis stvořil v hlavě,
buď jsi vzhůru a nebo spíš,
ráno i večer, pořád jsi na dně.
Tak jako já a každej co znám,
každej, kdo v mojí hlavě se ztratí,
každej, kdo do mojí hlavy je zván,
čas je moc dlouhej a život se krátí.
Ze zoufalství se už jen směju,
lehám si na zem, mazlím se s temnotou,
v duchu si trapné žalozpěvy pěju,
v noci se budu milovat se samotou.