(autor: shane)
Já jinou sotva bych se zpil...
Tam, kde se tráva krčila
u plotu z planěk smrkových,
já prvně zřel vás, spanilá,
a smutně pro sebe si vzdych.
A od té chvíle mám vás rád,
ač bláznovstvím snad lze to zvát,
já oslyšel rozumu hlas,
vím, marně že miluji vás.
Však pouze na vás myslívám
strom lásky raší v srdci mém,
když sedávám sám za stolem
a tiše chléb svůj pojídám.
I kdybych sto let snad tu žil,
já jinou sotva bych se zpil…