(autorka: Máta)
Období temna
Tím obdobím temna nemyslím české baroko, anobrž dobu mezi Samhainem, chcete li dušičkami, nebo Helloweenem (i ten nám sem je neustále implantován... ale fuj...) a zimním slunovratem.
Když se okny vkrádá brzká tma, schovává pod svými křídly podzimní barevné listí a ledový vítr ho postupně očesává, zapalujeme svíčky, přemýšlíme, hloubáme...
Je to zvláštní období, kdy se dny zkracují, noci jsou dlouhé a v našich ulicích ať chceme nebo ne nastane předvánoční shon a reklamní masáž obchodníků (ano, taky mě to točí, ale co naděláme, taky musejí z něčeho žít).
Touto dobou mě popadá podivná nálada. Poslouchám tvrdou termnou hudbu, píšu drsné krvavé příběhy (no dobře, kdy já je nepíšu... ovšem ty předslunovratové jsou jaksi obzvláště jedlé). Cítím tu podivnou beznaděj a temnotu ve vzduchu, bezejmenné napětí, které prostě musí někudy ven a tak to ventiluji, možná trochu vytloukám klín klínem. Topím se v cizím šílenství, abych se nemusela zabývat tím svým. Možná je to způsob jak se ubránit zimní depresi, prostě si jen tak s náležitou brutalitou povraždim pár postav, vybiju se a je mi dobře... (to prosím berte jako nadsázku, páč mi to vraždění samo o sobě zas až tak dobře nedělá).
Se slunovratem se to tak nějak zlomí, ve vzduchu zavoní stromeček, aspoň nějaké to cukroví, které na rychlo upatlám, protože na něj předtím nebyla nálada a protože jsem hospodyně na baterky, spáchám parodii na úklid. Metal vyměním za koledy... A dny se zase začnou prodlužovat, už se zase dá tak nějak líp dýchat.
A temné období nedávno začalo...