(autor: Severak)
Pálíš, doutnáš, nehoříš
Nemám rád první středu v měsíci. Nemám rád plané poplachy. Nic člověka tak neotupí tolik jako třetí planý poplach v tom samém týdnu, ale to už jsem psal jinde (http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=24962-zivot-v-mezerach).
Třeba u na mém bývalém pracovišti byl planý poplach na každotýdením pořádku. Byla to taky docela hnusná budova, ale to bych vykecal, co nechci.
Možná by tedy bylo spíš dobré se podívat na mechanismus vzniku planého poplachu... Jak vlastně takový požární hlásič pozná, že hoří?
Třeba podle prudké změny teploty. Pálíš. Ale pálí i horký čaj a taky nehoří.
Proto je dobré mít ještě jedno čidlo, třeba na kouř. Doutnáš. Ale doutná například i vonná tyčinka ale nehoří. Nebo alespoň nehoří tak, aby to stálo hasičáku za řeč.
A v tom je ten problém, co je pro jednoho málo je pro druhého už moc. Vyvolat planý poplach je ve skutečnosti neuvěřitelně snadné.
***
A teď si navíc představte, že by ten požární hlásič měl navíc rád oheň. To by teprve bylo planých poplachů! Za každou malinkou jiskřičkou by čekal požár...
Tohle pochopitelně požární hlásiče neumí, ale u lidí je docela běžné. Když něco chtějí vidět, tak to prostě vidí.
***
Ten vysloužilý válečník a dobrák od kosti
Teď nabízí svou sbírku instantních něžností
A z minulosti přízraky mu stojí u dveří
Pálíš, doutnáš, nehoříš