(autorka: štiler)
***
Dusil mě plamen
ve dřevě
v dešti posbíraném
ta tíha
má ramena snesla
až na dno
nejen, že snadno
ale úplně
když úplněk ruší
světlo plamenů
který na něhu skládám
cejchovaný zimou
tak hořel jsem
a už mě nikdy
nezahrnou hlínou
vlastní vinou