(autor: Severak)
Většinu rán
nedokážu ruku vztáhnout,
nedokážu pohladit,
dokážu jen řečí prázdnou,
dokážu jen rozhodit
Cesty páně jsou občas nevyzpytatelné.
Tak například já musel přijít{1} na fotoseznamku{2} Lidé.cz, abych zjistil, že nějaká sociální fóbie vůbec existuje a že ji dost možná mám.
Některé příznaky sedí dokonale:
- raději si všechno zařídím sám, než abych o to někoho prosil
- NIKDY neoslovím cizího člověka. Opravdu nikdy.
- vadí mi davy v metru
- vadí mi, když u vedlejšího pisoáru někdo je{3}
- raději chodím čtyři patra po schodech, než abych trapně koukal do zrcadla ve výtahu plném cizích lidí
- ve společnosti hezkých holek{4} ztrácím témata k hovoru
Naopak, něco bych jako člověk se sociální fóbií neměl snášet a nedělá mi to problémy:
- jíst na veřejnosti
- vystupovat na veřejnosti; na základce jsem chodil na dramaťák a myslím, že by mi nečinilo problém zas vyjít na prkna, která znamenají svět
No. Hlavně, že vím na čem jsem. To je vždycky lepší.
* * *
POZNÁMKY:
{1} - na průzkum; hodlám totiž časem seznamku naprogramovat
{2} - inzerovali to tak v tiskové zprávě, věděli, že s obdobou sociální sítě by dnes moc netrhli...
{3} - v hospodě U Voraře mi to nevadí - tam je vždy taková fronta, že bych se prázdného vedlejšího pisoáru zřejmě nikdy nedočkal
{4} - nutno dodat, že jen cizích