(autor: Severak)
O normálních lidech
Onehdá jsem se bavil o lidech, kteří nejsou normální. Sám se považuju za jednoho z nich. Pokud se však chceme bavit o *ne*normálních lidech, je dobré si uvědomit, kdo vlastně jsou normální lidé.
Mám na to teorii: Normální lidé jsou především ti, které neznáme.
Je to jednoduché. Ukažme si to na fiktivním příkladu pana Nováka: Pan Novák je celkem normální člověk. Jako každý normální člověk i on se oblíká normálně, normálně chodí do práce (pracuje v kanceláři, jako normální člověk). Je to už starší pán, takže ho doma čeká manželka a někdy večer zajde do hospody, což je vcelku normální.
Jenomže potom zjistíme, že je to nadšenec do utahování šroubů, což normální lidé moc často nejsou. Utahováním šroubů pan Novák přímo žije, je členem Okresního sdružení utahovačů šroubů, jezdí na mezinárodní soutěže v utahování šroubů, má doma utahovačskou literaturu. Jeho manželka mu tento podivný koníček tiše toleruje, jako každá normální manželka.
Každý člověk má nějakou divnou, nebo přinejmenším nezvyklou zálibu. Ale není to jen o zálibách, divné můžou být i povahové rysy, vzpomínky, vztahy s ostatními. Člověk může mít divnou minulost a to je pak teprve ta pravá zábava.
Člověk nemůže být uplně normální už z podstaty věci. Každý člověk má jiné geny, jiné rodiče, má jinak dlouhé kosti (http://www.quido.cz/osobnosti/bertillon.htm) a zažil v životě jiné situace. To všechno ho odlišuje.
Ti, které mylně považujeme za „normální“, se jen blíží hodnotám průměrným, nebo očekávaným okolní společností. A to je druhá věc - normální člověk se liší podle místa výskytu, žádná univerzální pravda neexistuje.
Sečteno a podrženo: V normální lidi už nějaký ten pátek neveřím a hlavně, žádné takové neznám.