(autor: TomasNois)
Psanà na stroji
Psani na stroji byl muj sen uz domalicka. Kdyz jsme jezdili do Opavy za babi, ktera tehdy bydlela se svym bratrem v jednom byte, vsiml jsem si, ze maji dva psaci stroje. Oba funkcni, jen snad by stacila vymenit paska s inkoustem a fungovaly by oba dva. Psal se rok devadesat pet.
Vsak na co maji dva? Jeden si nechaji a druhy si pujcim. nepotreboval jsem psat nic smyslaplneho. Jen ten pocit, ze psat MUZU, mi stacil a jen proto jsem psaci stroj chtel. Slouzil mi dva dny a pote jsem ho odstehoval na pudu.
Na stredni skole mi kolega ukazal Terryho Pratchetta a od te doby jsem byl naplno zasvecen do fantasy, pozdeji diky roberta Heinleina do scifi a bylo to.
A ja si rekl, ze to zase neni tak slozite neco napsat. Druha povidka mela uspech i u mych rodicu a libila se jim. Nejspis ze sentimentu, protoze je to hrozna sracka.
Dlouho jsem necetl a dlouho jsem nepsal. Teprve pred tremi lety jsem se dostal do prace, kde si muzu cist. Ne ze bych mohl, ale v trismennem provoze nechodi kravataci porad.
Dva roky jsem cetl nejruznejsi knihy, poridil jsem si Kindla a cetl jsem na nem. Sbiral jsem napady a potom svete div se. Muj vlastni napad. Jelikoz jsem nejvice volneho casu mel v praci, zacal jsem psat v praci. A do ted pisu jen v praci.
Lidi pisou ruzne. Na laptopu, na pc, na macovi. Ja se ale rozhodl pro qwerty mobil. Stara dobra oteviraci Nokia z roku 2006 s velkou klavesnici, diakritikou a vsim, co jsem potreboval a potrebuju. (Shodou okolnosti todle pisu na jine Nokii, ktera sice diakritiku podporuje, ale to by se mi asi odporoucely palce po prvnim odstavci)
Na pocitaci mi proste psat nejde. Nikdy na nem nemam klid, tak jako v praci /byt je v praci hluk jak blazen/. Laptop ma prijemnejsi tlacitka ale furt to neni ono. Mobil je mobil a za nic bych ho nevymenil.
Uvazuju o tabletu s klavesnici,ale bojim se ze ho odlozim a vratim se k mobilu a dva tisice za tablet prijdou vnivec.
Ach, tezky to zivot...