(autor: GULI)
ŽIVOT..?
Je to zvláštní zjištění že se člověk rodí,
mezi výkaly a močí
pak odjíždí v kočáře neznámo kam,
a na kozlíku smrt sedí -kočí..
Okna jsou zakrytá a uvnitř šero vládne,
cesta plná výmolů a kamení,
kolem jen bažiny zrádné
a ve škarpách poutníci znavení
Tam v dálce jistě štěstí na ně čeká,
do vysněné země všichni kráčí
že své moře najde jednou řeka,
tu kuličku naděje před sebou tlačí
Jsme jako ty myši co šlapou v kole,
a věříme že kolu vládnem,
pádíme kupředu,však stále jsme dole,
to kolo zastaví až jednou padnem
Vystoupit z kočáru,a rozhlédnout se kolem?
Poprvé zkusit oči otevřít?
Je jako procházet voňavým polem,
je jako poprvé smrti poslušnost odepřít..