(autorka: štiler)
...
Vklínit se do podstaty statečna,
počkat si na hlas
Kéž byla by bílá netečná
a nestékala k černé
ve světě černobílém,
jen facky jsou pravověrné
a víra jako žár
Dospělost je bar
sedíš na stoličce v řadě stoliček
a čekáš
čekáš na klíček od budoucnosti
a lístek z minulosti
Ale někdy...
jsme až tolik sprostí,
že sebe sama pravda ubije
Než...
třeba za sto let
tedy až
až...
no
vždyť mě už znáš
nebude to bolet