bez citu.
Mlčíš na ohraný struny kytary,
ladíš nebeský zvony,
po tmě...
Šeptám: ,,Pojď ke mně a dej mi pusu.“
Mlčíš,
udáváš tón.
Na projev nesouhlasu rozsvěcím
a svlíkám si
potem zmáčenou
pánskou košili.
Nevidíš.
Ve stínu žárovek
/v tom chladným světle/
/úsporu nechme stranou/
píšeš notu Cé na umaštěnej papír.
,,Lásko... podívej se na mě.“
Neslyšíš.
Bledý světlo a
Tvý hluboký kruhy pod očima.
,,Promiň.“
Zvedáš hlavu
a nad Pacifikem letěj naše vlaštovky.
Líbáš mě
a miluješ. /jinak než naposled./
Bez ohledu na mý tělo.
Bez citu.
/od krve/
Naše těla pohlcený v mléčným světle.
Mléčný bílý světlo plný skla.
/úsporný vs. neúsporný./
Mám ty střepy v očích,
/sou jako hvězdy/
bolí to,
nepřestáváš...
Zavírám oči.
/na projev souhlasu./
,,Hlavně nezhasínej...“
,,... Já vím.“