Jedna starší, neučesaná

Tak zas jednu starší.

Archivní tajemství, aneb co psal kmotrov v devatenácti.

Napsáno na vojně. Skutečně jsem v sudu pálil spisy Lenina a další komunistickou literaturu z nařízení bývalého politruka (po revoluci si z dveří kanceláře odšrouboval cedulku Zástupce pro věci politické a přišrouboval tam cedulku Zástupce pro kulturu a výchovu a jelo se dál). Jen ten prosinec neodpovídá, bylo to někdy začátkem roku 1990. Ten prosinec tam je jako symbol pro období těsně po listopadové revoluci.

Když tak procházím sešity se svou ranou tvorbou, tak s nimi nacházím i některé vzpomínky. Třeba tuhle jsem napsal tenkrát, co mě pochválil Michal Horáček (řekl, že jsem šikovný). Za co že mne pochválil? Za to, že jsem jako pomocný stavební dělník bleskurychle přestříhal plot, který odděloval jeho pozemek od sousedního, jenž údajně značně předražený přikoupil. Podíval jsem se mu do tváře a viděl, že štěstí je krásná věc. I to co se dá za prachy koupit. Ale Bludný Holanďan s tím nemá nic společného, pouze to, že vznikl ve stejný čas, v roce 1991. Je to takový monolog životem znechuceného herce.

Zděděná báseň. Autorka Šárka Hurtová.

1991 to mi bylo 21.