že bych línej byl? - kdo by uvěřil!

po delší době nová...

Nevím, co to ze mě zase vylezlo, tak když to moc odsoudíte, tak to klidně zase smáznu, tak se neupejpejte. Nevěděl jsem kam to zařadit, za tip budu rád.

Já vím, je to dlouhý. Ale já za to nemůžu. To ono samo se to. (pozn. aut.: velká písmena v tomto případě neznamenají začátek věty.)

Možná proklínání, možná zoufalý řev :) kvalitu prosím omluvte, můj mozek už dlouho nebyl nucen literárně fungovat :)

Některá setkání jsou inspirující ... tou vzdálenou vzpomínkou :)

ehm ehm...další předzkoušková:)

... tahle už je taky docela odleželá ...

Chceš být jiná? Vraz si třísku pod nehet, ať nezapomeneš.

Hlas, který nikomu nepatří, ale mluví za vše... Tohle neberte moc vážně, to jsou výlevy, které píšu po vytočení 723......

jakmile jsem to cítila a viděla, věděla jsem, že o něm musím napsat...

Dnes jsem byl na cestě domů přítomen okamžiku, kdy se čas dělí do dvou nohavic alternativních dimenzí. Jsem rád, že vám můžu vyprávět o té druhé.

Utíkáme do světa iluzí, abychom nemuseli lhát o sobě samých

Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!

v rytmu včerejšího podvečera....chvilka vnitřní volnosti...