Blues, co s formou blues nemá nic společného. Zkusil jsem to trochu doprovodit. Na saxofon bohužel neumím. Na ten klavír ostatně taky ne.

cítím, že přichází nějaký bod zlomu, nevím co přesně, ale vše se jistě vyjasní...

to asi jak je tak hnusně...

nevím, jak to správně pojmenovat... tak snad o prozření, o dospění člověka jako takového. Lehce pod vlivem Saint-Exupéryho. Asi nějak moc přemýšlím...

je jich jak prstů jedné ruky, možná i pojmenováním, i podstatou si najde každý podobnost. ...přijdou-jsou-zestárnem spolu... Tak o nich moje řádky nejsou...

člověku

přání sami vysíláme a když se vyplní, sami je odmítáme...

No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.

Už mě unavujou ty hysterický řeči o tom, jak se všichni řítíme do horoucích pekel. Jo - jsem mimoň. Anebo mám štěstí na lidi, kterýma se obklopuju. Anebo - nejspíš obojí. A to je dobře :-) Pro kamaráda řezbáře a všechny ty, kteří vidí svět barevně :-)

nojo, no :-)

o paměti

doslova

prý jít sytý spát, není dobré... snad proto se snažím... mít čistou hlavu..

místo obvyklého čtyřaněcomáloverší to nabobtnalo do tohohle objevného beztvarého moudra. Co už s tím, no...

Nedávno dávali na Artu moc hezký dokument o Kainarovi. Zvláštní osud... Pracovní nahrávka, abych nezapomněl :-)