Z obláčků ňader sněží sníh
mně do dlaní jak do dávného kraje,
kde se již stmělo,
než horký vítr stisků mých
jako dům plný houslí rozehraje
tvé spící tělo.
Tvé světlé vášnivosti sklon
uvábí krásu, která zapomene,
jak žila přísně,
až nocí, jednou z temných spon,
podchytí svoje vlasy rozpuštěné
po šíji písně.
mně do dlaní jak do dávného kraje,
kde se již stmělo,
než horký vítr stisků mých
jako dům plný houslí rozehraje
tvé spící tělo.
Tvé světlé vášnivosti sklon
uvábí krásu, která zapomene,
jak žila přísně,
až nocí, jednou z temných spon,
podchytí svoje vlasy rozpuštěné
po šíji písně.