Do říše mořských pralesů
svůj černý smutek zanesu -
a sémě jeho dědičné
rozhodím v proudy měsíčné.
Ve věčný led, ve věčný sníh,
v nárazy větrů polárních.
Ti do truchlících lilií
až jeho sémě zasijí,
snad v lijáku slz palčivých
tam v sopránový vzkvete smích.
svůj černý smutek zanesu -
a sémě jeho dědičné
rozhodím v proudy měsíčné.
Ve věčný led, ve věčný sníh,
v nárazy větrů polárních.
Ti do truchlících lilií
až jeho sémě zasijí,
snad v lijáku slz palčivých
tam v sopránový vzkvete smích.
