Láska na dobu určitou

Sama jsem v sobě to největší peklo
Kéž by to po mně jak po teflonu steklo…
Jenže mě to bolí jak bodnutí nože
Že nejsem to já,s kým sdílíš lože,
Že nejsem to já,s kým sedáš k večeři,
Že nejsem to já,kdo vítá tě u dveří,
Že nejsem to já, komu věnuješ čas,
Že loučím se s tebou znovu a zas …
Suď mě jak chceš,na to těžko se zvyká
Když jen tvé srdce to moje odemyká…
A někde uvnitř ve mně cosi tuší
Že jednou rozerveš mou duši
A řekneš sbohem a žij blaze
Když budeš dávat vale Praze …
Necháš tu panenku rozbitou
Jsem láska jen na dobu určitou…