Dobře jsem jeď a dobře jsem pil

na večer ve Pšorrbroji

a v noci jsem se nasytil

smyslnou láskou tvojí.

Tvá malá ramena líbal jsem

něžně znova a znova.

V přívalu vděčnosti říkal jsem

sladká a dětinská slova.

Nevím ženo, jak v tobě ďas

vzbudil šlapanou pýchu,

že ironizovat začal's

vážnost našeho hříchu

a sliby, které se neplní,

a vášeň, co do rána zchladne,

a něhu, jež nitro nezvlní,

za niž se zastydím za dne.

Namrazilo mne. Pravdy slov tvých

vědom byl jsem si zcela.

Drzé své ruce jsem zahanben zdvih'

z tvého dívčího těla.