Zámek začni stavět až když máš na čem :-D

O takovejch lidech už sem slyšel, jsou schopný mít každou holku, ale jen na jednu noc. Nejsou schopný delšího vztahu, i když by třeba chtěli. Je mi jich líto... něco jako tohle si musej strašně často řikat.

obsah a sdělení super ;)

Ještě jednu poznámku. Nemyslel jsem bolest hlubší ve smyslu těžší patologie. Ale třeba starší a ne zcela zahojenou. Ne docela poznanou a uvědomovanou. Takovou, která pak může prosakovat a kalit světlé dny pocity z neznámých zákoutí duše. :-)

Klidně mi tykej. Nevím, jak nejlépe začít. To Tvoje dílko mne vyděsilo. Kdybych necítil právě tu bolest, řekl bych, že je to jen dekadentní. I s přihlédnutím k tomu, co jsi napsala předtím. I bolest, která nemá prameny hlubší a je jen reakcí na současné zklamání nebo nelehké a neuspokojivé prožívání světa (vztahu) může způsobit, že se člověk vyjadřuje temně. Ale tak temně... ? Myslím, že tak temně se může vyjadřovat jen ten, jehož bolest má ještě hlubší prameny. A ty právě chladí život. Něco, co dává zhořknout i tomu, co by jinak tak hořce nechutnalo, nebo by se to nechtělo polykat. Nebo by se to i vyplivlo. Ze života. A pak by se mohlo žít zas nějakou kvalitu. Hlavně asi citovou kvalitu. V níž by bylo milování. Ne ponižující bolestiplné uspokojování na chvíli. Jen jako náplast na neuspokojení.

Naopak. Řekla bych, že chápete. Já bohužel nevím, jak si vyložit 'bolest která chladí život' a velmi by mě to zajímalo.

Nepíšu velká díla, ani nejsou nějak literárně na výši. Ale to je snad jedno, ne? :) Jde mi jen o obsah sdělení.

Pardon. Asi nechápu. Jeví se mi to jako zpověď někoho, kdo nemůže jinak, než si nechat ubližovat. A nebo to potřebuje. Někde pod tím vším je zřejmě bolest. Bolest, která chladí. Která chladí život.

neříkám, že píšeš špatně...ae tomuhle podobnej věcí jse četla už fůry ;)

Ano, to je.

Che sciocchezza.

To asi záleží na životní filozofii. Některým hold místo zámku stačí pastouška a mají klid.