Trochu mi při čtení vadí, že zájmeno ona označuje v povídce dvě různé osoby (subjekt a objekt). Skoro by mi připadalo lepší, kdybys subjekt ztotožnila s vypravěčem. (Tzn. "V mých očích byla perfektní" atd.)

Jinak mám zhruba tentýž názor jako NotInToLabels; celý popis je vskutku zajímavý, zvlášť mě zaujal kontrast mezi přemírou ozdob (lak na nehty, prstýnky, náramky) a nezájmem o to se o ně starat (lak na nehtech je popraskaný, tenisky rozedrané atd.).

Severak: Zatím jediný lék na nedopisování povídek, který znám, je napsat si předem osnovu - něco jako http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=30910-zaslepenost-a-stereo
typy-osnova-zbytku . I když se ti pak nepodaří dopsat povídku, můžeš místo nedopsaných částí uveřejnit osnovu, vyjadřující tvůj původní záměr.

Kdybys dovedl svoje povídky postupně vylepšovat, mohl bys postupovat jako J. R. R. Tolkien se Silmarillionem - napsat nejprve "narychlo" určitou základní verzi, tu rozdělit na menší díly a ty pak vylepšovat podle nálady. (Jenže to bys také mohl dopadnout tak, že bys ani do smrti nedosáhl definitivní verze své povídky.)

Tato pohádka se mi moc líbí, zvlášť ta myšlenka o krásném místě. Možná je vidím trochu jinak; doplnil/a bych, že obvykle takové krásné místo potká člověk již v dětství (jako domov, resp. určitou jeho část) a časem ho musí začít opouštět, aby získal zkušenosti, ale vždy se do něj může vrátit, odpočinout si tam od neklidných proudů světa a být zase chvilku jen sám sebou, ale to je možná spíš námět na mou vlastní povídku. Určitě mě to inspiruje. :)

Mně tam zase vadí dvakrát za sebou "nebo". (Ale nejsem odborník na básně.) A zajímalo by mě, zda to "nevermore" je jen aluze, nebo to má znamenat, že víckrát už se jako havran na lidi dívat nebudeš.

A42: 0 a 1 jsou spíše matematické stavy než fyzikální. Přírodní jsou určitě, ale myslel/a jsem to tak, že v klasickém japonském haiku má být "sezónní slovo" (na Wikipedii je nazývají "zařazovací slovo"), které souvisí se střídáním ročních období, ale to, že v těchto haiku není, určitě nevadí. Z klasického haiku stejně vznikly nějaké moderní formy, které se zase zakládají na jiných principech.

Podle mě velice povedené. Moderní (nemá vztah k přírodě, spíš k lidské současnosti) a má myšlenku. Jako celek se mi to líbí. :-)

Knihu Expanze na Mars jsem nečetl/a, ale báseň se mi líbí; hlavně tématicky a myšlenkami, i když netvrdím, že v ní se vším souhlasím.

Amelie M.: To mě vůbec nenapadlo. Vlastně o záchranářích skoro nic nevím, měl/a bych to napravit a trochu jejich práci poznat.

Mně se to asociovalo spíš s různými prodavači, kolportéry reklamních letáků, pokladními, recepčními a podobně - tam platí to, co jsem napsal/a. (I když zrovna recepční, myslím, za nikoho vlastně nebojují, takže tam to neodpovídá.) U záchranářů, psychologů, herců apod. to tak nevidím. Tam může mít nespontánní úsměv chválihodný záměr.

Mimochodem, když si někdo zachová chladnou hlavu v napjaté situaci, působí to na mě spíše příznivě.

Nevím, do jaké míry té básni rozumím, ale vím, že v některých povoláních se musí zaměstnanci nuceně usmívat, i když třeba vnitřně pláčou. Není to můj případ (a ani bych něco takového nezvládl/a), ale nelíbí se mi to; myslím, že to musí být hrozné. Takoví lidé, kteří se nuceně usmívají, mi pak připadají jako podvodníci a jsou mi nesympatičtí. A je mi jich líto.

První odstavec se mi líbí nejvíc. Tam sis s tím pěkně pohrál a ty paradoxy mě opravdu baví. Také se mi líbí, jak to působí dojmem promyšleného pozadí. Myslím, že by to pak časem chtělo vymyslet mapku Hlubočice a zakreslit do ní místa, kde se v některém příběhu něco stalo.

Ve větě "A právě jedna skupinka členů tohoto spolku se právě prodírala lesním křovím nedaleko hraničních kamenů." mi trochu vadí, že je tam dvakrát "právě". Je to sice pokaždé jiné "právě", ale stejně si myslím, že by to znělo lépe, kdyby tam bylo nanejvýš jedno z nich.

Severak: Výborně. V tom případě se těším na pokračování.

I když se v úryvku vlastně skoro nic nedozvím (snad až na skrytou reklamu na kočičí stelivo Mikeš), je svým způsobem napínavý; nicméně takový styl se mi nelíbí. Já oceňuji spíš povídky, které nejsou napínavé, ale hodně se v nich dozvím.

Téma mi připomíná civilní obyvatelstvo vojenských újezdů. Tam asi k podobným situacím dochází docela často.

Moc se mi líbí tvůj přístup k světu. Tématicky mi tento text připomněl moji povídku Zájmy a city o tom, jak Barbora Janů slastně vnímá krásy přírody, ale bolí ji, že její sestra nic z toho nevnímá a nechápe. Nicméně, ty dokážeš ty krásné vjemy mnohem podrobněji a emotivněji vyjádřit. Snad je to tím, že píšeš o sobě a v první osobě.

Líbí se mi, jak dokážeš "ve špinavé kaluži vidět nebe". Někdy mám podobný pocit, i když asi úplně jiný.

Děkuji ti za možnost do tvého světa nahlédnout ("nakouknout"). Je pro mě nádherný a velice příjemný. Kdyby tě někdy zajímalo podobné nahlédnutí do mého "světa", zkus navštívit moji "Krásu obřanskou" ( http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=26608-krasa-obranska ).

I mě kdysi napadlo použít kontakt s mimozemšťany k ilustraci mezilidských vztahů, ačkoliv moji mimozemšťané by byli od lidí mnohem odlišnější psychicky. (Tento mimozemšťan mi připadá až příliš lidský, nebo dokonce spíš mužský.)

Co se týče tématu, napadá mě, že muži si dnes stěžují zhruba na totéž, na co si před nějakými zhruba sto lety stěžovaly ženy. Jak by to asi dopadlo, kdyby si tehdy část mužů někdo odvezl? Hm...

"Ta, co fotí město bez lidí..." - nemohu se ubránit dojmu, že mluvíš o mně. Městské ulice fotografuji bez lidí proto, že lidem to může vadit a mohou se bránit, fyzicky i právně. Stromům, skalám, zvířatům, zastávkám apod. to nevadí nikdy.

Nádherná báseň. :)

pešu: Určitě to jde a myslím, že dřív ti to šlo lépe, hlavně v případech komisaře Kráka. Taková Velká loupež mě bavila neuvěřitelně.

Přemýšlím, co té grotesce chybí... Snad sklouzává příliš do všedních a očekávatelných (předvídatelných) situací. (Ačkoliv třeba to "Vím to stejně tak dobře jako to, že jste dneska k obědu měla hovězí guláš posypaný čerstvě nakrájenou cibulí. / Je mi to jasné od té chvíle, co jste na mě promluvila." je dobré :D .) Groteska může být i napínavá (o to větší je pak uvolnění s další komickou situací), ale tato je napínavá, jen když se na scéně objeví Duch.

Nemusí to být sci-fi, dokonce by tam ani nemusely být záchody, ale podle toho, co jsem četl/a, dobrá komika se vyznačuje tím, že vytváří určité předpoklady, které vzápětí překvapivě zneplatní. Nevím... neumím dokonale poradit, ale snad ti můj komentář pomůže.

Souhlasím se Severákem - vynikající nahrávka. Ale text pohádky je také moc povedený a jsou tam zajímavé nápady (třeba ten univerzální klíč :D ). Na tom, co princezna řekla, je možná trochu moc poznat, že jsi to psala ty; princezny v běžných pohádkách mluví obvykle trochu jinak, ale to nevadí.

Líbí se mi ty zkratky na začátku i komolení jména "paní Tiché". Myslím, že groteska je to povedená. Zajímavé je, že mě nebavila po celou dobu, ale spíš jen v několika určitých momentech, kdy mě přiměla se zasmát, ale tak to asi má být.

Tato pohádka je velice neobvyklá, plná neobvyklých nápadů a má neuvěřitelně překvapivý konec. A krásné je na ní i to, že je ten konec šťastný. :) Líbí se mi.

Líbí se mi to postupné rozvíjení - že v první části se dozvím začátek a konec, ve druhé je rozvinuto téma a třetí povídku dál rozvádí. Myslím, že to je dobrý nápad, jen nevím, jak to bude fungovat jako celek, až bude dopsaná.

Objíždění studánek je zajímavé téma. První dvě části by mi vlastně docela stačily, mně by nevadilo, že by jel celou cestu sám, ale další části si určitě přečtu, pokud je dopíšeš. :)

Mimochodem, k názvům jako "Holé stráně" tě inspirovala moje galerie "Ironické názvy ulic v Brně"?