Hm, připomnělo mi to moje básnické období, kterým jsem prošel jako somnambul secesní vilou, zavřel dveře a upadl do vzduchoprázda. Poezie se rozplynula, v echu zaznělo ještě pár veršů a nastala tma a ticho - totální mez inspirace. Teď už si můžu leda číst cizí básně o lásce. Lepší, modernější, rafinovanější, křehčí... jako tahle.

Rozhodně lepší by to bylo francouzsky. Ten pravopis je děsný.

Pobavilo mě to. Já ti totiž rozumím. Taky mám troubu.

Leslie: Díky. Jsi jediná, kdo si všiml. :-)

Jo, vtipné.

... a co je ještě nového?

Nešlo o ta slova ale o ten dojem z nich.

DDD: Díky, jsem rád, že ses nakonec vrátil a něco napsal, od tebe je to příjemná pochvala.

Krásné počtení, vyznání, chceš-li. Je to čistě mentální záležitost nebo konkrétní plán?

Ano, mít hezký hrob bude brzy luxus, ono totiž je čím dál častějším trendem tzv. rozloučení v úzkém rodinném kruhu. Děda umře v nemocnici, za týden má rodina urnu a ani po dvaceti letech nemá děda nikde náhrobek se jménem. Pak už si stejně nikdo nepamatuje, že vůbec byl nějaký děda, ostatně chlapy k rozmnožování opravdová emancipovaná ženská přece nepotřebuje. Trubci. A když jsme u včel... bude pod čím ještě líbat v květnu mou drahou ženu, když už teď to všechno odkvétá?