|
Sen, který se mi zdál dnes v noci. Nedokonale vyjádřené ochutnání z věčnosti...
 27.04.2010 2 1559(15) 0 |
Hrad na skále. Málo světla, jako v každém snu. Trochu růžovo, trochu modro. Jakoby oblaka. Ty a tvá sestra. Jedna? Dvě? Bezpečno a milo s nepatrným nebezpečím někde v zádech. Ale to je daleko. Radost.
Máš přece labyrint v podzemí hradu. Růžové bludiště. Úkryt, příslib nacházení.
Čtu si lásku v tvých očích a umírám štěstím. Nebezpečí za zády houstne a vůbec nic neznamená. Choulím se do tepla tvého pohledu. Věčnost. Něco říkáš. Varuješ. Tvůj hlas je půl světa a naděje na celý. Vím, že když se mě dotkneš, nebude už nic a bude všechno. Světlo, teplo, nekonečno. Blížíme se k sobě.
Všichni mluví. Odpovídáš, obavy v hlase. Udělej krok a budeme ráj. Tvá náruč je na dosah.
Hrůza vtrhla dovnitř.
Někdo mě bere za ruku a nejsi to ty. Křičím. Nohy váznou, nemůžu utíkat. Schovej ji, voláš na svou sestru a ona mě táhne do dveří velkého pokoje. Jediná možnost útěku? Nebezpečí je nám v patách, nemůžeme uniknout.
Pokoj za dalšími dveřmi je znovu ten stejný. Projdeme skrz jen pomalým krokem, kdo poběží, nikdy se z nekonečné místnosti nedostane. Zpomalujeme.
Už vím, že se mi to zdá, a přes tu hrůzu v zádech se nechci probudit, protože někde v bludišti jsi ty…
Máš přece labyrint v podzemí hradu. Růžové bludiště. Úkryt, příslib nacházení.
Čtu si lásku v tvých očích a umírám štěstím. Nebezpečí za zády houstne a vůbec nic neznamená. Choulím se do tepla tvého pohledu. Věčnost. Něco říkáš. Varuješ. Tvůj hlas je půl světa a naděje na celý. Vím, že když se mě dotkneš, nebude už nic a bude všechno. Světlo, teplo, nekonečno. Blížíme se k sobě.
Všichni mluví. Odpovídáš, obavy v hlase. Udělej krok a budeme ráj. Tvá náruč je na dosah.
Hrůza vtrhla dovnitř.
Někdo mě bere za ruku a nejsi to ty. Křičím. Nohy váznou, nemůžu utíkat. Schovej ji, voláš na svou sestru a ona mě táhne do dveří velkého pokoje. Jediná možnost útěku? Nebezpečí je nám v patách, nemůžeme uniknout.
Pokoj za dalšími dveřmi je znovu ten stejný. Projdeme skrz jen pomalým krokem, kdo poběží, nikdy se z nekonečné místnosti nedostane. Zpomalujeme.
Už vím, že se mi to zdá, a přes tu hrůzu v zádech se nechci probudit, protože někde v bludišti jsi ty…
16.05.2010 - 05:16Jo,je to strašně emotivní,ale tak vítečně dobře napsané,že to čtu už po několikáté...a pořád mě to baví!Píšeš hezky:))
28.04.2010 - 23:31auau ...hodně emotivní ...víš, úplně jsem si představila, že musím opustit někoho, koho nechci, byť "jenom" ve snu ...a není mi z toho veselo ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hrad : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Jak vypadá večer
Předchozí dílo autora : Momentka
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Sof182 [13], slecnaJulie [13], jedenjenda23 [12], kočičák [11], Danny [11], bludička [10], maxmilian.horak [10], elementarnicas [7], Nana [6], ViLyam [4]» řekli o sobě
FallenAngel řekl o Ed.HaNy :Tak jsem neměl pravdu no, nenapsal jsem ti nic sem, ačkoliv jsem si to myslel hele.) Vlastně už můžu říct, že víš všechno, co bych o tobě řekl, ale přece jen jsi mi neskutečně nesčetněkrát pomohla a ani nevíš jak moc mi to pomohlo, a jak jsi mi teď pomohla a vlastně, dyť přece víš všechno. Píšeš skvělou poezii a jsi dívka s nejkrásnějším úsměvem, co znám a jsi též dívka s největším a nejcitlivějším srdcem. :) Derrick)) [various wishmoments))]
