přidáno 27.02.2010
hodnoceno 4
čteno 1017(14)
posláno 0
Stojím sám v mlze, na rozbláceném nádraží,
hledím do louže, kde se mé vzpomínky a šedivé nebe odráží.
To nebe kde se vzpomínky a oblaka na kapky deště přetváří,
a padají dolu na mou hlavu - na to osamělé nádraží.
přidáno 14.03.2010 - 01:21
A má to hloubku, co povrchním čtením se nepochopí.
přidáno 14.03.2010 - 01:20
hezoučké rýmování, nevím, proč většina borců tady potřebuje něco na co by nechtěla zapomenout
přidáno 01.03.2010 - 09:33
Souhlasím se Sekoličkou - nemastné neslané...
přidáno 28.02.2010 - 22:34
Takové nijaké, za pár minut zapomenu, že jsem to četla. Možná, kdybys přidal další sloku...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Stanice jménem Zapomnění : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Nedělní chvíle hrůzy
Předchozí dílo autora : Nostalgie

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku