Továrna na mraky

Jednou jsem noc prosvítil modrým světlem,
A zatajil jsem trochu dech.
V té tmě nad ránem se ztrácelo ve stínech.
Svítilo sotva přes půl pokoje
A chvělo se tak rozpačitě,
Jak slečna, která prvně bděla v spícím bytě.
A když svítalo, leželi jsme v objetí
A nikdo jiný nebyl …

A stejně jsem nevěděl , čí jsem
A jestli mám oči modrý nebo šedý
A jazz a chlast místo mše v kostele
Mi nenápadně zaplnil neděle.

Říkám - co už, poslední autobus je pryč
A ve tmě mi svítil jen dech a taky
Dva sloupy páry z továrny na mraky.
Asi na lepší časy, co já vím.
A ze hřbitova na kopci mluvili ke mně andělé,
Tak jsme si povídali, o čem nepovím.
tehdy jsem se vydal pěšky skrz sněhovou pláň
A měl jsem trochu strach…

Jednou, až zujem se před dětma,
Mi to nebude líto.
Jen já budu vědět, proč jsme dělali to,
Že víno jsme pili, na poli se lopotili
A na lepší zítřky měli pech.
A když nám potom došel dech,
Tak tu byl sklep, kde trochu masa bylo
a zase se nějak žilo…

Dneska tak mrtvýho koně nechat tahat vůz
A nevyndat blues zpoza blůz.
To nechat si pro sebe a sám brečet do piva.
Dneska už to tak chodívá…