Kdyby

Spáchali atentát na spravedlnost,
a za zvuku sirén se jí pak,
strašně dlouho snažili uklidnit,
ale na nože v zádech se dá,
velice špatně zapomenout.

Tak teď bydlí s blázny,
třikrát do dne polyká léky,
musí koukat na podivný skvrny,
/místo ptáků draci
místo kytek kříže
místo stromu šibenice/
dokud neodpoví podle absolutní pravdy.

Dvě řady bílých budov,
vznosně nazývaných pavilony,
dusí spoustu strašně správných gest,
který nikdy neuvidíš,
ani ti nepřijdou naproti
(kdyby jo, budu závidět)

Díky mřížím a absolutnu,
proto koukám sama na celej svět,
někdy je tak strašně málo lidí,
co by chtěli pochopit ty tušení,
zamotaný do bílých záclon,
z dešťových mraků.