Ze sbírky: "Balady našich dnů"
01.05.2009 1 1573(9) 0 |
Ztracen v oblacích
Studená páka chladí v rukách,
bouře prýští všude kolem.
Ledové kameny do kabiny tlučou
a pilot porozpráví s bohem.
Srdce bije na poplach
a strach zaplavuje tělo celé.
Myšlenky se oddělují,
a tak míří domů směle.
Tu připravujíc pohoštění
stojí milá u kamen.
A děti hezky zvesela
pokřikují za domem.
Písničku si milá brouká,
děti volá ke stolu.
Též svého chotě k jídlu láká.
„Ale, drahý,
proč máš ruce plné mozolů?“
Myšlenkami rázem,
ve svém těle zpět.
A tělo stále v letounu,
kterému se ztratil celý svět.
Teď nebe stalo se peklem
horším, než ve všech pohádkách,
a tak život v těle vzteklém,
visí už jen na drátkách.
Teď nebe je mu peklem,
a tak letí dále, neví kam.
mysle na svou ženu, naději ztrácí,
kde je sever? Možná tam.
Možná tam a možná jinde.
Letí bouří, která nekončí
a čeká na smrt,
až s ním valčík zatančí.
Studená páka chladí v rukách,
bouře prýští všude kolem.
Ledové kameny do kabiny tlučou
a pilot porozpráví s bohem.
Srdce bije na poplach
a strach zaplavuje tělo celé.
Myšlenky se oddělují,
a tak míří domů směle.
Tu připravujíc pohoštění
stojí milá u kamen.
A děti hezky zvesela
pokřikují za domem.
Písničku si milá brouká,
děti volá ke stolu.
Též svého chotě k jídlu láká.
„Ale, drahý,
proč máš ruce plné mozolů?“
Myšlenkami rázem,
ve svém těle zpět.
A tělo stále v letounu,
kterému se ztratil celý svět.
Teď nebe stalo se peklem
horším, než ve všech pohádkách,
a tak život v těle vzteklém,
visí už jen na drátkách.
Teď nebe je mu peklem,
a tak letí dále, neví kam.
mysle na svou ženu, naději ztrácí,
kde je sever? Možná tam.
Možná tam a možná jinde.
Letí bouří, která nekončí
a čeká na smrt,
až s ním valčík zatančí.
Ze sbírky: Balady našich dnů
Ztracen v oblacích : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Mezi nebem a zemí
Předchozí dílo autora : O mrtvých jen dobře!