Z pavoučí sítě uletivší motýli

Zmizela láska, zmizelo snění...
zmizelo sladké opojení.
Když naposleds' mě hladil po šíji
a já cítila v břiše motýly,
věděla jsem, že je to ze zvyku.
Vzdorovala jsem tomu návyku.

Nešlo to lehce, nejde to ani teď,
odolávat pokušení, necítit Tvůj teplý dech.
Když slzy kanou do polštáře,
to už i pavouk síť svou páře,
by našel místo, kde je děravá.
Tak jako já si tiše nadává.

Pak o půlnoci s hlavou skloněnou
rozmlouvat nejde již ani s ozvěnou...
Byls' skoupý na slovo, ale vždycky jsi tu byl,..
Království za lásku, za slova, za omyl!
Paprsek dopadá na zídku v sadu jako kdysi,
kde je mé druhé já? Potichu popláči si.