|
tam mezi květy růží.
 07.02.2009 1 1251(10) 0 |
Máš sen? Tak ho koukej splnit!
Máš strach? Koukej ho zničit!
Máš odvahu? Ne? Nevadí. Ono to nějak půjde. Když nechceš jít po hlavní cestě, tak prostě odboč a obejdi ji. Hlavě jdi pořád dál, nezastavuj se a hleď dopředu.
Že zakopneš? Tak zase vstaneš, otřepeš se a půjdeš dál. Není na tom nic složitého. Jen dosáhni toho, čeho chceš dosáhnout, splň své cíle a se samolibým zábleskem v odhodlaných očích dojdi až do cíle své cesty.
Neptořebuješ mapu, ani kompas. V tomhle světě neexistuje mrazivý sever, ani teplý jih. Žádný východ, ani západ kam by slunce odcházelo na noc pro odpočinek.
V tomhle světě existuješ jen ty a cílová červená páska.
Ke splnění tvého snu ti nikdo nepomůže. Může ti jen ukázat cestu, když se ztratíš, ale jinak jsi na to sám. Překonej svou pohodlnost a zvedni se od televize. Tam venku na tebe čeká svět, který je možná krutý, ale dává ti mnohem víc budoucností a možností.
Když zůstaneš sedět, budeš jen bezduše sledovat hlavní postavy ve filmu, jak lásku získávají a ztrácí, jak objevují nové a pak zapomínají. Ale ty pořád nebudeš ničím. Jen prostým člověkem bez budoucnosti.
Tam venku za tím oknem je možná zima a chlad. Půjdeš pořád dál až přestaneš cítit zmrzlé konečky prstů na rukou. Jenže tak to prostě je. Když chceš něčeho dosáhnout tak nemůžeš počítat s tím, že cesta k tvému cílu bude olemovaná keři červených růží a orchidejí.
Ta představa je lákavá. Jen není skutečná.
Netvař se tak zklamaně.. jakobys to nevěděl. Zní to hrozně, ale strach je to co nás popohání. Strach, že zakončíme svůj život bez povšimnutí ostatních. Nebudeme nic znamenat, protože jsme nic nedokázali.
Nechceš takhle skončit? Tak splň svůj sen a bude dobře. Pak uvidíš ty krásné keře popínavých růží, klidně i slunečnic, lilií, gerber nebo tulipánů - to je jedno. Ale každý okvětní lístek bude nést v sobě tvou malou soukromou slávu.
Stojí to za to. Tak vstaň o televize. Přestaň sledovat příběhy cizích a staň se režisérem svého vlastního života. Doufej, že to bude lepší než nějaká hloupá argentinská telenovela, nebo vánoční americký kýč marketingu točícího se koulem blikavých barevných světýlek na vánočním stromečku a sobích parohů.
Ale i kdyby.. je to tvůj film. Dělej si s ním co chceš, jenom prosím vstaň a přemýšlej nad tím co chceš být. Až se rozhodneš, možná zmizím - a to bude znamenat, že jsi se rozhodl správně. Ocitneš se sám na prázdné cestě za svým snem a v duchu budeš slyšet jen můj tichý hlas.
Pro svět plný květů růží jdi pořád dál. Tam je tvůj červený koberec slávy.
Máš strach? Koukej ho zničit!
Máš odvahu? Ne? Nevadí. Ono to nějak půjde. Když nechceš jít po hlavní cestě, tak prostě odboč a obejdi ji. Hlavě jdi pořád dál, nezastavuj se a hleď dopředu.
Že zakopneš? Tak zase vstaneš, otřepeš se a půjdeš dál. Není na tom nic složitého. Jen dosáhni toho, čeho chceš dosáhnout, splň své cíle a se samolibým zábleskem v odhodlaných očích dojdi až do cíle své cesty.
Neptořebuješ mapu, ani kompas. V tomhle světě neexistuje mrazivý sever, ani teplý jih. Žádný východ, ani západ kam by slunce odcházelo na noc pro odpočinek.
V tomhle světě existuješ jen ty a cílová červená páska.
Ke splnění tvého snu ti nikdo nepomůže. Může ti jen ukázat cestu, když se ztratíš, ale jinak jsi na to sám. Překonej svou pohodlnost a zvedni se od televize. Tam venku na tebe čeká svět, který je možná krutý, ale dává ti mnohem víc budoucností a možností.
Když zůstaneš sedět, budeš jen bezduše sledovat hlavní postavy ve filmu, jak lásku získávají a ztrácí, jak objevují nové a pak zapomínají. Ale ty pořád nebudeš ničím. Jen prostým člověkem bez budoucnosti.
Tam venku za tím oknem je možná zima a chlad. Půjdeš pořád dál až přestaneš cítit zmrzlé konečky prstů na rukou. Jenže tak to prostě je. Když chceš něčeho dosáhnout tak nemůžeš počítat s tím, že cesta k tvému cílu bude olemovaná keři červených růží a orchidejí.
Ta představa je lákavá. Jen není skutečná.
Netvař se tak zklamaně.. jakobys to nevěděl. Zní to hrozně, ale strach je to co nás popohání. Strach, že zakončíme svůj život bez povšimnutí ostatních. Nebudeme nic znamenat, protože jsme nic nedokázali.
Nechceš takhle skončit? Tak splň svůj sen a bude dobře. Pak uvidíš ty krásné keře popínavých růží, klidně i slunečnic, lilií, gerber nebo tulipánů - to je jedno. Ale každý okvětní lístek bude nést v sobě tvou malou soukromou slávu.
Stojí to za to. Tak vstaň o televize. Přestaň sledovat příběhy cizích a staň se režisérem svého vlastního života. Doufej, že to bude lepší než nějaká hloupá argentinská telenovela, nebo vánoční americký kýč marketingu točícího se koulem blikavých barevných světýlek na vánočním stromečku a sobích parohů.
Ale i kdyby.. je to tvůj film. Dělej si s ním co chceš, jenom prosím vstaň a přemýšlej nad tím co chceš být. Až se rozhodneš, možná zmizím - a to bude znamenat, že jsi se rozhodl správně. Ocitneš se sám na prázdné cestě za svým snem a v duchu budeš slyšet jen můj tichý hlas.
Pro svět plný květů růží jdi pořád dál. Tam je tvůj červený koberec slávy.
07.02.2009 - 16:32Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tvůj červený koberec slávy.. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Komerční klišé?
Předchozí dílo autora : Galerie snů
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))
