Chata

Pomalu jsem se blížila k cíli své cesty. Jeseníky a moje chaloupka. Už jsem ujela skoro 300 kilometrů za volantem a těšila jsem se, jak si tam užiji většinu zimy.
Dala jsem Praze sbohem a vyrazila.
Ale dovolte, abych se představila. Jsem Jana, letos rozvedená, ne z vlastní viny, trochu spisovatelka, trochu rentiérka. Ale k tomu se dostanu.
Letos na jaře jsem pochopila co znamená manželovo rčení Radovat se z maličkostí. Byl to vcelku bohatý podnikatel. Peníze jsme nemuseli řešit. Manžel měl úspěšné architektonické studio, a k tomu podíly v nějakých stavebních firmách.
Jednou jsem se neočekávaně večer stavila ve městě u něj na firmě a pochopila co to jeho rčení znamená.
Ty maličkosti byli jedničky jeho sekretářky, která mu kouřila ptáka, když jsem vkročila do kanclu. Já s mobilem v ruce akorát cvakla rychlou volbou fotku, on se zrovna udělal, ona to nečekala, tak ji nakoplo a oba se otáčeji ke dveřím. No fotka neuvěřitelná, Saudek by takovou nedal.
Mě ta fotka dala velmi slušnou část manželova majetku.
Takže jsem si udělala radost a když jsem objevila tuhle chatičku, tak jsem neváhala.
Byla i za fajn cenu, tak proč ne.

Byla nádherná, na konci vesnice prostě jen odbočit do lesů. Nejtéžši bylo, vyběhat na CHKO povolení k vjezdu. Skoro pět kilometrů do lesů a kopců, se mi fakt s kuframa chodit nechtělo. Na konci cesty, se prostě les otevřel a na konci paseky byla ta chaloupka. Pod skalnatým masivem, přilepená skoro k jeho okraji. Skála nad ní se tyčila jako strážní věž a já se tam cítila absolutně bezpečně. Samota, klid a naprosté soukromí, krotká zvířata. Srnky mi chodili normálně kolem chatky a vůbec se nebáli.
Jasně že byl taky nějaký problém. Elektrika.
Voda byla z vlastní studny a stála za to. Kam se na ni hrabou minerálky za tisíce v lahvi.
Ale ta elektrika mě vcelku vadila. Takze jsem nakonec vzala část vysouzených peněz a pořídila elektrocentrálu s obrovskou nádrží na naftu a bylo po problému. Dokonce tam byl i hezký mobilní signál, protoze kousek odtud byl vysílač. Co mě trochu mátlo byli místní, když jsem se objevila ve městě, jako by se mě stranili. Zaslechla jsem pár poznámek, že jsem TA z lesa, ale nevěnovala jsem jim pozornost. Prostě jsem pro ně byla pražačka.
Se starostou jsem se dohodla, ze vesničce přidám něco do rozpočtu a oni se budou snažit udržovat tu cestu sjízdnou.
V létě jsem tady napsala první část knihy a myslela, ze to dopíšu v Praze, ale protože se nedařilo, vyrazila jsem na začátku prosince sem.
Při odjezdu bylo krásně slunečno a já si cestu užívala. Nevím jak se mi to povedlo, ale prostě jsem zabloudila. Najednou jsem se objevila v osadě se jménem Vlčí. Nikdy jsem ji neviděla, ale u jednoho domu jsem viděla otevřenou garáž, tak jsem zastavila abych se optala na cestu. V garáži byl mladý muž a uklízel ji a mě padl do oka obraz položený na zemi.
Mýtina a v dálce pod skálou chatka. Na první pohled jako ta moje. Úplně jsem zapomněla co tam chci a začala se ptát na ten obraz. Vysvětlila jsem mu, kdo jsem a proč mě to zajímá. Vyslechl mě, pokýval hlavou a obraz mi daroval. Sedla jsem do auta, úplně zapomněla proč jsem tam zastavila a pokračovala dal. Ve zpětném zrcátku jsem viděla muže stát na silnici a s pokyvováním hlavy pozoruje můj odjezd. Za další zatáčkou jsem najednou zjistila, ze přesně vím kde jsem a v klidu dojela na chatu. Obraz jsem vyndala z auta a vzala dovnitř. A začla si ho prohlížet. A zarazila jsem se.
Zdálo se mi, že se malinko změnil, jako by byla chatka najednou na obrazu blíž.
Zakroutila jsem hlavou, řekla si, ze jsem se jen blbě koukala a pověsila ho v předsíni na zeď.

A venku začal padat sníh.

Centrála si hezky brumlala a já začala psát. Zatopila si v krbu a užívala si to. Akorát počasí se venku zkazilo. Sníh padal hustě dál, zatáhlo se a udělala se tma. Přes obraz se natáhl stín a vypadalo to, že je chatka na obraze taky ve stínu.
Psalo se mi úplně krásně. Nepíšu žádná vznešená témata, ale takovou tu brakovou literaturu. To co mě dobře živí. Nevěřila bych, kolik ženských čte tu červenou knihovnu. Ale ne klasickou, trochu tajemna. Sex a erotika, pornografie, s nadpřirozenýma bytostmi. Upíři, vlkodlaci, noční můry. Píšu to pod pseudonymem Damien Torrance a složeni jmen perfektně tohle téma prodává.
Bylo deset večer, kdyz najednou zhaslo světlo.
Za normální situace mám fakt pro strach uděláno, ale teď jsem se strašně lekla. Vylítla jsem z křesla a šla se podívat na centrálu. Procházela jsem kolem obrazu a zadívala se na něj pořádně.
Chata byla opravdu blíž a na obraze byla noc a kolem chaty sníh.
To není možný, běželo mi hlavou. Jediná myšlenka kterou byl mozek schopen zpracovat byla ta, že jsem se zbláznila. To je přeci nesmysl. Rozsvítila jsem baterku a šla k centrále. Byla vedle chaty v přístřešku.
Už když jsem otevřela dveře od chaty věděla jsem, že mám problém.
Za tu dobu co jsem se věnovala psaní napadalo skoro dvacet centimetrů sněhu, venku se silně ochladilo a sněžilo dál. Všude kolem byla jedna bílá neporušená sněhová vrstva, kterou se mi povedlo prošlápnout ke kůlně. Po otevření kůlny se mi naskytl pohled na ztichlý generátor, kde svítil nápis Low fuel.
Blbost napadlo mě. Vždyť nádrž měla být plná. Vrátila jsem se do chaty, otevřela e-mail a našla ve spamu zprávu od servisu, že se sem nedostali a přijedou až za týden.
V tu chvíli na mě bliknul notebook. Nízký stav baterie, připojte nabíječku. Začínala jsem panikařit.
Vzpomněla jsem si, že v autě mám kanystr nafty. Chytla jsem klíče od auta a vyběhla ven. Po první rychlých krocích jsem na tom čerstvém sněhu samozřejmě uklouzla a upadla.
Jak jsem uklouzla a padala, podvrtla jsem si kotník, což se nakonec ukázalo jako menší problém. Horší bylo to, že jsem upustila ty klíče a ty odlétli někam do sněhu. Kde byli nenávratně ztraceny.
Zvedala jsem se ze sněhu a otočila hlavu na kraj paseky a uviděla tam psa. A druhého a další za ním.
Pes se posadil, zvednul hlavu a táhle zavyl.
VLCI.


Došlo mi bleskově. Slyšela jsem o tom, ze tady jsou, ale nepočítala jsem s tim, že je fakt potkám. Začta jsem se belhat jak to šlo do chaty. Když jsem zabouchla dveře, oddechla jsem si. Vezmu telefon, zavolám na horskou službu, vylíčím jim situaci, zaplatím výjezd a vràtim se do Prahy. A bude se věnovat psaní pouze romantické literatury.

A venku stále padal sníh.

V předsíni jsem prošla kolem obrazu. Nechtěla jsem se na něj podívat, ale hlavu jsem otočila a viděla CHATU. Úplně zřetelně, jako by byl malíř přímo na zahrádce před ní. A před chatou seděli vlci. Celá smečka.

Kotník mi už maximálně opuchnul a já doskákala k oknu. Přitiskla jsem obličej k oknu abych v tě vánici něco uviděla a
PRÁSK. Z druhé strany se na okno přirazila vlčí otevřená tlama s obrovskými žlutými zuby.
V tu chvíli mi povolil močák a pustila jsem to do oblečení.
Mobil, honem musím pro mobil. Doplížila jsem se do obýváku. Baterku jsem někde ztratila, ale mobil na mě zdálky blikal. Červeně, baterie tak na jeden hovor. Vytáčím 158
Vyzvání to hurá. Po ohlášení z druhé strany vychrlím hystericky a s brekem co se mi stalo, že jsem se asi zbláznila a čekám na odpověď. Ta nepřichází. Podívám se pořádně a zjistím, ze držím v ruce jen vybitý kus plastu.
Házím ho na zem a zdravou nohou po něm dupu.
Slyším škrábání na dveře, belhám se do předsíně a na zrak mi opět sjede na obraz. Tam vidím, jak se k vlkům přidala nějaká postava. Zároveň přitom zahlédnu, jak se pohybuje klika od vstupních dveří. Naštěstí jsem zamknula. Klika se mechanicky pohybuje nahoru a dolů a já se skláním ke klíčové dírce, abych zkusila nakouknout do tmy.
Pohlédnu tam a na druhé straně je rudé oko. Něco si mě prohlíží. Najednou přijde rána do dveří, až odskočím, ze zdi spadne obraz a já spatřím další výjev.
Před chatou stojí u dveří muž a rukama mlátí do dveří.
BUM, na dveře dopadla další rána a celé se přitom prohnuli a otřásli.
Zároveň slyším jak se v obýváku otřásá i okenní tabulka a sklo se sype na podlahu.
Za hlavou slyším temné vrčení a pomalu mi dochází, že další knihu už asi nenapíšu. Otočím hlavu a na obraze jsou vylomené dveře a postava vchází dovnitř.
Mezi dveřmi stojí vlk, na zadních nohách s lidským tělem. Moje noční můra ožila.

Zpráva z tisku: V Jeseníkách byla nalezena spisovatelka Jana S. Její tělo bylo nalezeno v chalupě, kterou si letos koupila. Jako příčinu smrti určil patolog roztrhání vlčí smečkou. Vypadá to, že vlci Janu S. napadli, když byla venku a dostali se k ní do chalupy a tam ji roztrhali. Při tom došlo asi ke shození vonné svíčky a od ní se požár rozšířil na celý objekt. Jediné co požár nějakým zázrakem přečkalo, byl obraz chalupy a jejího okolí v předsíni.
Místní si vyprávějí legendu, že jednou za padesát let se zde objeví tajemná vlčí smečka vedena zvláštním vlkem, ale to jsou známé venkovské legendy.