Dnešní sen

Vzal jsem si tě
stranou
a dál povídal,
co mám na srdci..

Viděl tě první den,
ale jako kdybych tě znal
celý tento život.
Byl to dnešní sen
a místy nemohl spát.

Převaloval se…
Určitě jsi na mě myslela.
Je to něco zvláštního,
když cítíš to spojení
dvou lidí éterem.

Tak to bylo živé
jako kdybys byla vedle mě.
Stačilo tě vzít za ruku
a svět tam byl v pořádku,
i když jen na moment
ukradený ve snu.

Podívej,
tvůj úsměv předčí svit.
Pro mě jsi nejkrásnější
ze všech princezen.
Ve tvé blízkosti jsem nervózní.
Tělo se mi chvěje a neví,
co má dělat dál.
Dál se vším.

V tom snu
plném tvé ztřeštěnosti
jsem mluvil jako básník
zbavený všech iluzí.
Zůstala jen čistá láska,
touha i vášeň po tobě.
Vlastně po nás dvou.
Po tom konečném spojení
na naší dlouhé cestě.

Postavil jsem si tě před prosklený dveře.
Tam s výhledem na zasněženou zahradu,
abych měl celý náš obraz před sebou
a cítil plynutí toku času v nás.

Krb za námi praskal svým tempem v prostoru.
Tvé vlasy se zacuchaly mezi prsty,
když hladil tě po tváři a dával je stranou,
abych neztratil moment jedinečného prozření,
které se teď ke mně dostalo na tvojí vlně
lásky, přijetí a pochopení.

Tak jsem tady, stojím před tebou poprvé,
a i když ti chci říct toho tolik o nás,
není to lehké, protože nestačí čas,
co právě je, v něm jsme jatí tvorové,
kteří hledají k sobě věčnou cestu
a vyšlapávají jedno srdce sněhem.

Tam někde uprostřed stojíme my,
chceme se dostat ven z temnoty.
Natáhnu k tobě ruku, cítím, že jsme
a konečky prstů se přeci dotkneme.