Umět žít !

Vyšehrad - ono krásné a magické místo nad pravým břehem Vltavy. Místo s věhlasnou historií, krásným kostelem, parkem, ale také Slavínem, kde odpočívají naši slavní. Tady randila moje babička a měla to tam moc ráda. Chodívala tam i moje maminka s tatínkem a chodím tam i já, až doposud. Nádherné místo.
Zavítám sem i s vnoučaty.

Když se dny krátí, podzim vchází do dveří. Děti pouští draky, odlétají ptáci, jimž přejeme šťastný let, ať se opět brzy vrátí.

Podzim života je krásný. Mládí má sílu a stáří - podzim života - zase moudro a zkušenosti. Naši babičky a dědové byli více ustaraní a šediví, než my dnes. Ale určitě všichni rádi vzpomínáme na jejich vyprávění. V moudrém věku je snad člověk spokojený, protože už ví, co by chtěl a děkuje za každý nový den.

I já ráda vyprávím mým vnoučatům a vždy si najdeme takové krásné místo, aby se to pojilo s historií. Je to úžasné. Vzpomínám na rodiče a prarodiče a snažím se podobně vštěpovat svým vnoučatům.

Ztratila jsem syna a myslela jsem, že pro nás život skončil. Ale je na člověku, jak se s tím vypořádá a musí mít tu vůli umět jít dál a neztrácet naději. Věřit sám v sebe. Žít každičký den naplno, prostě "savoir vivre" - umět žít !

P.S. : napsala jsem to jako úvahu, ale i jako výzvu vám všem. Děkuji.