|
Zase jedne původně namluvená
 13.09.2023 4 136(5) 0 |
Šimráš mě tím zaběhnutým ránem,
říci nesmím amen.
Šimráš mě a oči se nechtějí budit,
vím, rosou bych tě mohl studit.
A šimráš mě tím ránem,
v němž slunce nechtělo mě hýčkat.
Přišel déšť, ta příčka,
kapka za kapkou, závoj tvořil.
Ty šimralas mě ránem
a vlastně jsi se mi dvořila
a kapka za kapkou deště
a šeptat směla země ještě, ještě.
Jablka nedozrálá
v koruně se choulí stromu.
Kam? Domů?
Vždyť v loži ležím
a pohledem snad sněžím,
však léto je,
ani mi to nepřijde.
A šimráš mě tím ránem
a dál kapka za kapkou se střídá
a pohled tvé ruce hlídá,
dvoříš se mi, nebo já se tobě dvořím,
chci víc nebo míň,
v tvé tělo se vnořím
a ráno vzbuzené bude v slasti,
nebudeme chyceni jak v pasti,
v dešťovém závoji
jedno tělo druhé ukojí
a vstanem s tím ránem.
A déšť bude dokapávat
a den bude vstávat,
oči plné radosti a něhy,
tak krásně bude nám.
Káva nebo čaj, co k snědku?
Už jsme se nabažili jeden druhého,
však to nás neposílí.
Tak nic mdlého, hemenex,
opražená slanina, vejce
a žloutek jak slunce
na pánvi, co jej hýčká.
A zas přivíráš svá víčka,
koukáš, tak krásně,
jak nebe jasně, a víš,
že mé srdce netíží žádná mříž.
Déšť už jen tak doznívá,
jeden úsměv na druhý se usmívá
a pohled očí do toho vkročí.
A mezi zuby křupe slanina,
rajčata, okurek a paprika
a ani jeden ret nic neříká,
je ráno nebo poledne už.
Tak se vzmuž, v líci máš růž,
a jdi. Nebo půjdeme spolu?
Ne svázáni za ruce, ale jen tak.
Snad do úmoru dne,
než slunce zase za hřeben zapadne,
hodiny budou bezelstně tikat
a jeden za druhého nebude pykat.
A zase sprcha a naše nahá těla
o sebe se neotřela,
každý zvlášť si bude užívat a prožívat.
Ale to předbíhám, již dost,
proč utíkat tak rychle.
Žádná zlost, vždyť ještě není poledne,
tak proč strašit s večerem.
Nebo nestrašit?
Přijde, to vím
a několikrát ti větou odpovím
na otázku, tvými ústy vyřčenou.
Já jsem tvým mužem, tys mou ženou,
nebo se jen tak přátelit
s tou výhodou, co se teďka říká? Nevím.
A déšť dál cinká a jdem něco tvořit
nebo jen tak šourat se dnem.
Sobotou, nedělí?
Radši sobotou.
Neděle a pak bude zase pondělí.
Tak jdeme.
A pomalu.
říci nesmím amen.
Šimráš mě a oči se nechtějí budit,
vím, rosou bych tě mohl studit.
A šimráš mě tím ránem,
v němž slunce nechtělo mě hýčkat.
Přišel déšť, ta příčka,
kapka za kapkou, závoj tvořil.
Ty šimralas mě ránem
a vlastně jsi se mi dvořila
a kapka za kapkou deště
a šeptat směla země ještě, ještě.
Jablka nedozrálá
v koruně se choulí stromu.
Kam? Domů?
Vždyť v loži ležím
a pohledem snad sněžím,
však léto je,
ani mi to nepřijde.
A šimráš mě tím ránem
a dál kapka za kapkou se střídá
a pohled tvé ruce hlídá,
dvoříš se mi, nebo já se tobě dvořím,
chci víc nebo míň,
v tvé tělo se vnořím
a ráno vzbuzené bude v slasti,
nebudeme chyceni jak v pasti,
v dešťovém závoji
jedno tělo druhé ukojí
a vstanem s tím ránem.
A déšť bude dokapávat
a den bude vstávat,
oči plné radosti a něhy,
tak krásně bude nám.
Káva nebo čaj, co k snědku?
Už jsme se nabažili jeden druhého,
však to nás neposílí.
Tak nic mdlého, hemenex,
opražená slanina, vejce
a žloutek jak slunce
na pánvi, co jej hýčká.
A zas přivíráš svá víčka,
koukáš, tak krásně,
jak nebe jasně, a víš,
že mé srdce netíží žádná mříž.
Déšť už jen tak doznívá,
jeden úsměv na druhý se usmívá
a pohled očí do toho vkročí.
A mezi zuby křupe slanina,
rajčata, okurek a paprika
a ani jeden ret nic neříká,
je ráno nebo poledne už.
Tak se vzmuž, v líci máš růž,
a jdi. Nebo půjdeme spolu?
Ne svázáni za ruce, ale jen tak.
Snad do úmoru dne,
než slunce zase za hřeben zapadne,
hodiny budou bezelstně tikat
a jeden za druhého nebude pykat.
A zase sprcha a naše nahá těla
o sebe se neotřela,
každý zvlášť si bude užívat a prožívat.
Ale to předbíhám, již dost,
proč utíkat tak rychle.
Žádná zlost, vždyť ještě není poledne,
tak proč strašit s večerem.
Nebo nestrašit?
Přijde, to vím
a několikrát ti větou odpovím
na otázku, tvými ústy vyřčenou.
Já jsem tvým mužem, tys mou ženou,
nebo se jen tak přátelit
s tou výhodou, co se teďka říká? Nevím.
A déšť dál cinká a jdem něco tvořit
nebo jen tak šourat se dnem.
Sobotou, nedělí?
Radši sobotou.
Neděle a pak bude zase pondělí.
Tak jdeme.
A pomalu.
13.09.2023 - 20:02
Deštivé ráno : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Žádný plán
Předchozí dílo autora : Jen tak 9
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Claire [15], raDan [10], Zdenička [10], darknessBara [9], KristynaKlimova [9], NoName [6], LudvíkRoiSoleil [3], Romuska777 [1]» řekli o sobě
Yana řekla o Sucháč :Realista, který se občas toulá v oblacích ( to je to první co mě napadne ). Vnímám, že má jasno, ale přesto tomu občas uniká a je mu dobře v tom rozervaném světě básníků, muzikantů, bohémů, a to se mi líbí. Vnímám, že stojí nohama pevně na zemi, ale rád se od země odpoutá. Píše básničky plné radosti ze života, z lásky, z lásky a obdivu k ženám. Ví své a když se občas přežene mráček, brzy ho nahradí sluníčko. A ještě si cením toho, že dokáže pochválit, povzbudit, ale i taktně zkritizovat. Sakra co napsat negativního??? Asi jen to, že ho vlastně vůbec neznám...
