Vrcholný výkon

Je na čase se budit dřív. Budu chodit za mamkou do práce. Sprchu si budu dávat ve stoje. Usínat budu ve vteřině. Budu si muset, mýt nohy, aby nesmrděli. Svoje kořínky nechám vyrůstat. Využiji v posteli svých myšlenek, ke skotačení na světě. Hlavně, že to budu já. Bubnuji na Bongo když jsem v úzkých. Honí se mi hlavou tolik možností. Kde bychom to byli kdybychom se netěšili z lepších zítřků. Abychom mohli soudit a býti souzeni. Hledali a našli. 1. Pád kdo co, 2. Pád komu čemu, 3. Pád komu čemu, 4. Pád koho co, 5. Pádem oslovujeme voláme, 6 Pád o Kom o čem, 7. Pád s kým s čím. Rovnám se do reality kterou jsem obklopený. Zdí a nábytkem, nádobím. Jsem rád doma, venku i teď a tady.l Upřímně nenapsal bych to, kdyby mi to nedávalo rozum. Zpět k lepším zítřkům. Nikdo mě nezná lépe než já sám. Ve věku 31 let je můj vzhled ještě v docela dobrém stavu. Bydlím a byt sdílím s rodičemi. Prostě ideální stav jít a nakopnout se do zadku. Udělám si to sám, nebo to někdo udělá za mě? Nikoho už nechci vidět jak se mnou manipuluje. Nikomu nelézt do zadku nejde, nebo jo a nebudu to muset dělat. Hurá!!! Naplním sebe sama, a pak snad taky ještě něco co je mýho. Nejsem na prodej. Já ani moje věci. Chci si jenom rozumět s lidma. S lidma se kterými jsem téměř denně ve styku. Zapůsobit. Nezapomenout zapůsobit. Zkouším to různými cestami, na parkovištích je seno a jdou se válet sudy. Něco vymyslet. Ne jindy. Teď. V normální realitě u normálních lidí. Najednou udělat všem kávu. Projít si památky města, sedět vedle pobožného a stále hledat svojí víru. Hlavně nevymýšlet kraviny a jednat na rovinu. Ne s jedním, ale s každým. Budujeme svoje priority. Máme plány a sny. A těch co nejlépe využít pro náš prospěch. Myslet na dny svých nezávislých hodnot. Probouzet se pokaždé do stejného rána a být nadmírně spokojený, že se den bude opakovat. Miluji na vstávání to, že po probuzení mě zase čeká rutina. Stejný den, a příležitosti. V poho. Někdy mám sám záchvat a někdy se stane to co se stát nemuselo. Každý máme na každého konkrétního někoho něco. Známe se. Známe sami sebe. Předsudky jsou vyšlechtěny dobou. Ty dobré i ty špatné. Nesmíme se zlákat většinou. Většinou končí příběhy šťastně. Omlouvám se, když ten můj dopadne špatně, málokdy na to myslím a nechci aby to tak skončilo. Jen jsem v tomto přesvědčení vyrostl. Že to dopadne špatně ví bůh, a nebo brouk, kterého jsem teď na zemi zašlápl. Hodně společností ve zvířecí říši i v říši lidí se nakonec nechá překvapivě zaskočit. Na mě je zákon krátký, ale osobně znám lidi, na které ne. Někdy se stane katastrofa, sem tam, možná zítra. V zásadě jde o to umět pomoct druhým i sám sobě. V pokojové teplotě je mi fajn a nechci nikde mrznout, nebo se škvařit na škvarek. Chtěl bych, aby to bylo přesně takhle jednoduché. Umíš, neumíš? Naschle. Pracovník roku je vzdálená budoucnost a i tak si myslím, že to můžu být já. Dát do sebe a všeho co mám maximum síly. Já se mohu zkontrolovat, přesto nebudu nikdy přesný vzorec toho jak a co se má stát. Sebekontrolu nad sebou mám. V jistotě mám sílu. V pokoji mám hudbu, karty a uklidñováky jako jsou například relaxační koule. Nemám je z dovozu, ale od babičky. Z její strany cítím tu pravou oporu. To ona mě naučila věcím porozumět. Čím je člověk starší tím je zkušenější. Zda to je sen, realita, fantazie. Jsou to moje věci a nikdo mi na ně nesmí sahat. Jinak trest. To moje nejstarší žijící babička, ve mě probouzí hluboké porozumění věcem, na kterých mi záleží a právě ona mi toho předává tolik, že jsem v tranzu. Muziku mám taky dost rád. Muziku mám hodně rád, ale není to člověk, se kterým to můžete prožívat zas a znovu. Paranormální jevy, bolest, nástrahy života na to všechno mi moje babička odpověděla. Byla studna mojí mysli. Vybudovala ze mě to co jsem teď. Citlivý člověk, který jedná s lidmi, daloby se říct, fér. Jed jménem nikotin mám po otci. Po matce mám mluvení s lidmi a mezilidské vztahy a závislost na kofeinu. Jen moje sestra mi toho moc nepředala. Nic méně je to moje krev. Ostatní členy také vybočují. Základ je to co jsem napsal. Ve škole mě nic nenaučili. Byla pro mě zbytečná. Co chci to si najdu v prohlížeči na internetu. Intelektuální moc nejsem. Taky se trochu bojím. Někdy je to tak, až se počůrám, vyzvracím, nebo se z něčeho poseru. Nekolkuju cigarety a ani neodpovídám na velmi citlivé a důležité otázky. Jsem rád, že mám kamarády. Buduje se to od píky. To je docela nesnesitelný, ale čas je mocnější než samotné předivo života. A ano jsem filosof. Stále se snažím něco předat dalším. Sdílím. Sedím. Ležím. Mluvím často. Hlavně něco pořád dělat. Je to hektický svět. Chcete mít všechno dokonalé a je to jen a jen na vás. Pánové a dámy#všichni. Promluvte si o tom se mnou. Jsem docela dost přemýšlivý tip. A pokud jde o to, že mi říkáte něco nové, pak jen přikyvuji. Pokec je důležitý, i když je nepodstatný. Je to prosté. Není to pro mě důležité. Dokud nejsem dokonalý nejsem ani nebudu spokojený. V létě budu u vody, na podzim doma, v zimě půjdu klidně do hospody a na jaře zase ven. Jsou to moje cykli. Nemohu za žádný skandál, protože se chovám jako vychované dítě. Někdy blbnu. Neberu drogu, ale teenager jsem byl dost mastný. Výstřel křeče v mojí levé ruce, při tom, když tohle píši, je jasné znamení. Cáklej jsem byl. Muselo to být hormonami. Mlátil jsem se s cigánama, s punkáčema, s teknařem, hip-hoperem a s náckama jsem se nesnášel. Takže jsem dostal prakticky všude. Při mě snad musel stát bůh, když už jsem ve dvanácti hned po pádu z kola tři dny umíral a po rychlém operačním zákroku jsem byl zachráněn. A najednou co? Stydím se za to co jsem. Jsem rád, že jsem stvořil někoho kým jsem teď. Poděkování za vše patří mě. Byl jsem alfa a omega. Jsem krutý borec a jen tak tak je vše tip, Top. Co jsem slyšel tak všichni dopadli dobře a tak jak oni sami chtěli. Moje souhvězdí jistě také, jednou přijde. Doufejme jenom, že smrt jako taková je věčná. Nic víc od sebe ani nemusím čekat. Nakonec mám to co si zasloužím. Nakonec zemřu. Jinak se to napsat nedá. Nejblbější osud říkám si. Tak kde jako začnu, když se bavím o smrti? Zase u babičky? Mělo by to být tak, že rodiče nepřežijí svoje děti a tak dále. Alespoň něčemu chci věřit, když už jsem ateista. V mé hlavě se dějí chemické reakce, zbůsobující to jak a co navenek dělám. Rozhodně se toho chci držet. Mám některá centra mozku asi trochu jinak. Každý je máme jinak. S tím co dělám na konkrétním místě, bude jasné to, že moje centra se zapojují a ne vždy se povede být ve stavu, který udrží emoce natolik, že si to budu pamatovat navždy. Řekl bych mozku pamatuj si vše co cítím, vidím, chutnám, slyším a nasávám do nosu. Rychle se zapomíná a to je škoda, ale pokud chcete řadu, tak v tom případě sepisuje myšlenky, když máte čas. Dejte dohromady souvislosti a nezapomenete. Možná se z toho stane váš osobní pohled na věc, a proto je pero mocnější než meč a nikdy nebude válka a budou jen inovující nápady a nové myšlenky. Fredy Mercury to věděl a tak vznikly ty nejslavnější písně všech dob. Einstein by nevytvořil teorii relativity, pokud by spal místo toho, aby pracoval. Krok jedna je napsat svůj vlastní příběh. Akt dvě je poznat jaký jsem. V mém příběhu záleží na spravedlnosti. Na opravdovém a férovém jednání s těmi ostatními a na načasování. Jsme lepší než jakákoliv plechovka na baterky, a jsme nad kuchyňské roboty. Prostě toho umíme moc a ještě víc než jsme schopni pochopit. Prozatím. Mozek napsal ještě tohle: nejsme stroje, máme reflexi a jestli žijeme, tak se učíme. Zvládneme úplést proutěný košíku, i si odůvodnit kdo jsme a s čím jsme se narodili. Bonusem je už jenom život jako takový. A dokud tady budou myšlenky, pak i mi tady budeme muset být. Proto všechno na světě rád kouřím. V tom se nedám zmýlit. Kouření mi přijde jako nejvíc cool a přesto, že čas proudí okolo nás, jsem osvobozen zapálením si cigarety. Říkám si jak je to jednoduché i účinné. Cigaretu mě naučila držet moje o 6 let starší sestra, dnes již ne kuřačka, nýbrž matka dvou dětí a zodpovědná osoba. Jsem zodpovědný pouze sám za sebe. Je to také životní úkol. Musím se hlídat. Znám se. Je tomu tak jak tomu je. Nepřeji si nic víc ani míň. Upřímně mnoho věcí je podobné jako moje kouření cigaret. Mytí nádobí, luxování, prakticky všechny domácí práce. Dřív než jsem se narodil se mohlo kouřit všude. Bylo to volné pole pro kuřáky. Ne jen dnes, ale i zítra to bude hodně lidí odsuzovat a dnes si jen tak vevnitř nezakouříte. Někoho se to dotklo více někoho vůbec. Největší problém s kouřením jsem měl asi v nezletilosti. Tolik povyku a názorů s nimiž jsem nesouhlasil. Prostě zapálit si byl problém, ale já musel. Musel jsem se zachovat stejně jako dospělí kuřáci a ta svobodomyslnost na znamení toho, že je to moje rozhodnutí, to bylo pro mě hodně důležité. Fakta a fikce od cigaret kde to jenom začalo, jsem dostával i příležitosti dát si i jiné drogy. Jistě, zkusil jsem je. Lépe je na zkušenosti s drogami zapomenout. To že chci zplodit potomka je dostačující na to, abych si je nebral. Cítím za dosti učinění. Nebudu se tím dál už více zaobírat, zabývat a tedy vyhýbat se tomuto tématu, protože se mě to již netýká. Jsem rád za každé ráno. Mám ze sebe radost, když chodím do práce. Po pravdě mám se sebou spoustu starostí, ale můj život začíná právě teď. Když jsem se musel zbavit svých slabin a tím posílil ego dospělého chlapa, který má v hlavě srovnání teď a před tím. Proč se musím stále vracet ve svých vzpomínkách k tomu co se mi stalo osudné? Není to nutnost, jen chci, aby mi to celé dávalo smysl. Nezbavíme se své minulosti. Nezapomenu. V noci se probudím a pyžamo je celé mokré. Někdy si to neumím dát do souvislosti. Mám-li se tomu dál vyhýbat, musím naplnit svůj osud tou nejlepší možnou schůdnou cestou. Spojit minulost s budoucností a ve spánku pocítit přítomnost. Prožívám to naplno. Nebojím se budoucnosti, mám k ní respect. Dnes je toho spjato s mojí minulostí velice málo. Cítím v ní prázdnotu. Zkrátka se mi o tom nechce mluvit s každým. Dnes to jsem já. Pracuji, bavím se, pomůžu kde můžu. Jsem podobný super hrdinům jaké znám z televize. Nemám super schopnosti, neumím létat a nejsem miliardář. Je mi dobře tam kde jsem. Jen tak se probudím a místo normálního rána kdy si dám kafe, cigaretu, snídani, se jdu pozvracet. Zatěžuji se, a snažím se, opravdu se snažím. Stejně se nic jen tak nezmění. Moje pohnutky, výsady, můj vztah pro okolí.