 13.06.2023 5 210(11) 0 |
Moje ruka dotyk čeká,
hledím cestou do daleka,
tma mi kroky tajila,
jako bych tě hladila.
Jen sny se ptají,
proč již nejsi tady ?
Hledím jen tak do nebe,
myslím při tom na Tebe.
hledím cestou do daleka,
tma mi kroky tajila,
jako bych tě hladila.
Jen sny se ptají,
proč již nejsi tady ?
Hledím jen tak do nebe,
myslím při tom na Tebe.
13.06.2023 - 10:11Jako svým způsobem deníček /nic ve zlém/...rýmy jsou velmi jednoduché, přítomna je nostalgie, mini bohužel nepřekvapí nějakým poetickým nápadem.
13.06.2023 - 07:33Čekání je někdy marné.
Těžko usnout v noci parné.
Na chlad vody si tělo zvyká
když nahé vklozne do rybnika.
Domů zvolna mysl jiná,měsic
v mracích tělo skrývá.
Na těle mám husí kůži kdo mi
podal do tmy růži.
Horkost citím druha dlaní
už vnáručí jsem jeho paní.
Těžko usnout v noci parné.
Na chlad vody si tělo zvyká
když nahé vklozne do rybnika.
Domů zvolna mysl jiná,měsic
v mracích tělo skrývá.
Na těle mám husí kůži kdo mi
podal do tmy růži.
Horkost citím druha dlaní
už vnáručí jsem jeho paní.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jen sny se ptají : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vzácná návštěva
Předchozí dílo autora : Okna duše
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
gajda» narozeniny
Peter.Bell [13], tulislečna [11], Witch of Darkness [10], Gabriela [9], Samuel Rain [9], Barbora [9], ježek [8], Vojta Frajer [6]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
