Ráno u rybníka

Probuzené pomněnkové ráno
vítr zábl z bílých květů ostružin,
kolem rozestláno
košatý se k zemi klaněl jilm.
Slípka vodní krouží nad hladinou,
ledva se jí nohou dotýká,
vlnky k břehu plynou
vítr se s klasy trav potýká.
Štětka lesní, co tu zbyla od loňského léta,
dávno seschlá časem, co odešel.
Ze rtů odletěla věta
krok marný nikam nepřešel.
A potok se s potokem stéká
z rybniční kotliny odbíhá kal.
Konipas se v trávě krtka nepoleká,
jen zvýšil svůj hlas.
A špačků hejno mizí za obzorem,
volavka kráčí blátem ve své šedosti.
A den mne snad vejít nechá,
možná přinese i něco moudrosti.