Slabší sonet :)
25.04.2023 0 243(4) 0 |
Svět tichý je, už ani neslyším ptactvo si zpívat
Svět bledý je, už zde není nic, na co se dál dívat
Nezbývá nic jiného, než do nekonečna snívat
Pokud přijdu i o to, smrt budu s radostí vítat
Vše bledé zdá se, jak bez barev a života
Tak dál snažím se najít ten můj barevný svět
Vše tiše má se, svět pohltila temnota
Svět, který si pamatuji, krásný jako květ
Avšak stále hledám marně, už ztrácím svoje naděje
Svět mně známý už je v dáli za horizontem
Tu zůstala jen pustina, kde naše vlajka nevěje
Místo louky teď procházím minovým polem
A doteď doufám, že snad probudím se z této noční můry
Avšak vypadá to, že toto je doopravdy boží vůlí
Svět bledý je, už zde není nic, na co se dál dívat
Nezbývá nic jiného, než do nekonečna snívat
Pokud přijdu i o to, smrt budu s radostí vítat
Vše bledé zdá se, jak bez barev a života
Tak dál snažím se najít ten můj barevný svět
Vše tiše má se, svět pohltila temnota
Svět, který si pamatuji, krásný jako květ
Avšak stále hledám marně, už ztrácím svoje naděje
Svět mně známý už je v dáli za horizontem
Tu zůstala jen pustina, kde naše vlajka nevěje
Místo louky teď procházím minovým polem
A doteď doufám, že snad probudím se z této noční můry
Avšak vypadá to, že toto je doopravdy boží vůlí
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vybledle temný svět : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pro ty, co to chtějí vzdát
Předchozí dílo autora : Svět bez růžových brýlí
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
štiler» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)