Nové zvony

Zachmuřený a deštivý je den.
V korunách lip zejí opuštěná hnízda,
v šedivém klidu smutného roku jen
zesláblý vítr potichu hvízdá.

Pár zvědavců pod deštníky
stojí, postává čekajíce;
pan děkan rozmlouvá s farníky

a mezitím ony -
naše nové zvony

dělníci zvedají do zvonice.

Je to událost dekády,
co dím dekády, - milénia!
Je tu starosta, lidi z televize,
z novin a z rádia
a i já
jsem nakonec tady.

Na konci jeřábu bronzový hlas
našich nedělních rozbřesků
stoupá nad naše hlavy.

V tlumeném šelestu chabého potlesku
udeří srdce zvon - zvuk Boží slávy.

Přihlížíme, strnulí a němí
v posvátné úctě za zvuku zvonů,
ale brzy půjdeme domů -
je tu zima.

Ryju patou v tuhé zemi,
zkoumám,
jaká je tu na hřbitově hlína.