Pohádky

Pohádky

Už kdysi jako malý kluk,

přiznám se bez mučení.

Karkulku, když lákal vlk,

pocit měl jsem vzrušení.


Sen být v kůži Jeníčka

co na lopatě sedí,

za ním zlá babička

do ohně hledí.


Nezvyklé představy

drží mě od dětství.

Záporné postavy,

jezinky v sousedství.


Výjevy bizardní a taky záhadné,

nakonec ale však úleva přeci.

Když jako obvykle vše dobře dopadne

odporná babizna škvaří se v peci.


Do kluka většího dorostl malý.

Spoustu se změnilo za těch pár let.

Myšlenky nezvyklý jsou ale stálý,

pořád mě zajímá záhadný svět.


Vzpomínám tuze rád rozkošných jezinek:

„Smolíčku otevři, chcem se jen ohřát.“

Dnes strkám já prsty do jejich jeskyněk.

Už nejsem Smolíček, jsem chlípný neřád.


Karkulka dozrála pro jinou pohádku.

Mazaně za vlka v lese se přestrojim.

Až půjde na houby, strčím ho zadku,

že přijde myslivec toho se nebojim.


Královny důstojné v kůži jsou dominy,

princezny, princové slouží jim rádi.

S žezlem a korunou král hlava rodiny,

po nocích na zámku komorné svádí.


Popelka zmoudřela, nové má koníčky.

Zabila macechu a sestry taky.

Vyhnala holuby ze svoji světničky.

U okna vyhlíží jinačí ptáky.


Dědeček kouzelný Mrazík si říká.

Nastěnku oblbnul, vězní jí v chatrči.

Teď na ní každý den semeno stříká,

že v lednu nemrzne to je mu u piči.


Trautenberk na kluky, o holky nestojí.

Krakonoš poradí fígl mu tajný.

Když Kuba s Aničkou v pokoji obcují.

Tlusťochu s erekcí pomůže hajný.


Nejenom novinky v technickém pokroku,

mění se rychle svět všude a zběsile.

Když sedím u kompu mám ruku v rozkroku.

Známými pohyby přemýšlím o víle.


Pohádky směnil jsem za chvíle u „péčka“.

Makové panence fakt to tu sluší.

Hraje jí tentokrát dost dobrá herečka.

Svou roli prožívá(m) tělem i duší..