|
Inspirováno životem a jednou písní...
 10.10.2020 10 731(12) 0 |
V době dnešní lidé třeští
že maj coronu,
další dobu temna věští
drbny z balkónu.
Když mi rouška ohne ouška,
sice nejásám,
nejsem ale za papouška
v duši klídek mám.
To je část mé imunity,
v klidu přežívám,
takhle k tomu přistup i Ty,
tu radu Ti dám.
Přežil jsem už mnohé vlády
přežiju i vir,
život, to jsou vzlety, pády,
co jsem pocítil.
Coronavir nesloží mne,
pevnou víru mám,
že v nás velká síla dříme,
sám ji poznávám.
Došlo na lámání chleba,
nač se ale bát,
ač je to naposled třeba,
já se směju rád!
že maj coronu,
další dobu temna věští
drbny z balkónu.
Když mi rouška ohne ouška,
sice nejásám,
nejsem ale za papouška
v duši klídek mám.
To je část mé imunity,
v klidu přežívám,
takhle k tomu přistup i Ty,
tu radu Ti dám.
Přežil jsem už mnohé vlády
přežiju i vir,
život, to jsou vzlety, pády,
co jsem pocítil.
Coronavir nesloží mne,
pevnou víru mám,
že v nás velká síla dříme,
sám ji poznávám.
Došlo na lámání chleba,
nač se ale bát,
ač je to naposled třeba,
já se směju rád!
21.10.2020 - 07:43Koala: Děkuji! Situace je vážná, nikoli však zoufalá...
A já věřím, že s úsměvem jde všechno líp. Tak jsem taky přišel se svou troškou optimismu do mlína. Třeba to někomu pomůže...
Vždyť dokud ještě žijem, je všechno ou kej!
:-)))
A já věřím, že s úsměvem jde všechno líp. Tak jsem taky přišel se svou troškou optimismu do mlína. Třeba to někomu pomůže...
Vždyť dokud ještě žijem, je všechno ou kej!
:-)))
19.10.2020 - 19:21ŽblaBuňka: Naděje prý umírá poslední! Tou dobou již zpravidla čicháme k fialkám odspodu nebo tiše rozjímáme v urně kdesi v kolumbáriu a je nám tedy celkem fuk, k čemu došlo! :-P
17.10.2020 - 21:24" ... Naše podvědomí vychází vstříc našim myšlenkám a stane se to, o čem přemýšlíme..."
v tom případě, u mne nedojde k ničemu... ;o)))
v tom případě, u mne nedojde k ničemu... ;o)))
11.10.2020 - 03:12slavek: Není zač, slávku! Držím se hesla: "Honem se všemu zasmějme, abychom nad tím nemuseli plakat!"
Aštávakra pravil: "Jaký sklon, takový směr osudu!"
Naše podvědomí vychází vstříc našim myšlenkám a stane se to, o čem přemýšlíme.
Pokud tedy zde mám strávit poslední chvíle, nebudu si je kazit chmurami, ale užiji si je a odejdu s úsměvem...
Ale já jsem optimista a věřím, že lidé odcházejí spíše nikoli z důvodu nemoci, ale protože je přemůže jejich vlastní strach...:-)
Aštávakra pravil: "Jaký sklon, takový směr osudu!"
Naše podvědomí vychází vstříc našim myšlenkám a stane se to, o čem přemýšlíme.
Pokud tedy zde mám strávit poslední chvíle, nebudu si je kazit chmurami, ale užiji si je a odejdu s úsměvem...
Ale já jsem optimista a věřím, že lidé odcházejí spíše nikoli z důvodu nemoci, ale protože je přemůže jejich vlastní strach...:-)
11.10.2020 - 03:03človiček: Situace je vážná, nikoli však zoufalá! A "jenom ten, kdo věří, jenom kdo si zpívá", vyjde ráno z dveří, když se rozednívá...
10.10.2020 - 17:13Výři viry honí.Hloupost pod škraboškou vládne, člověk jenom kouká jak víra lidí slábne.Přesvědčí národ sebe v beznaději. Masáží zlomí se mu vaz.Jen někteří ochrání si energii a nadechnou se lásky k světu zas.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V době dnešní lidé třeští... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Opilost když hlavu mámí, nezkoušej jazykolamy!
Předchozí dílo autora : Ze střípků snů
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Sof182 [13], slecnaJulie [13], jedenjenda23 [12], kočičák [11], Danny [11], bludička [10], maxmilian.horak [10], elementarnicas [7], Nana [6], ViLyam [4]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
