 21.08.2020 18 748(24) 0 |
Občas se dotkneme
a ono to zabolí
štípni mě, prosím
podruhé
potřetí
ten večer měla
červánkové oči
ale motýli přinesli psaní
v barvě borovice
když si pospíšíš
potkáš ji v ulicích
u chodníku zalévá
svatebním vínem květiny
nohy má svázané břečťanem
a ruce zamazané
od lásky
od lásky
utíká
měsíc jí nestačí
a slunce ji neschová
občas se dotkneme
a ono to nestačí
a ono to zabolí
štípni mě, prosím
podruhé
potřetí
ten večer měla
červánkové oči
ale motýli přinesli psaní
v barvě borovice
když si pospíšíš
potkáš ji v ulicích
u chodníku zalévá
svatebním vínem květiny
nohy má svázané břečťanem
a ruce zamazané
od lásky
od lásky
utíká
měsíc jí nestačí
a slunce ji neschová
občas se dotkneme
a ono to nestačí
25.11.2020 - 11:51Ach jo, to mě rozbrečelo.. Strašně moc mi to připomíná moji starou tvorbu. Hrozně jsem přemýšlela, proč mi nejde psát - protože, když se toho dotknu, tak to bolí.. Dotek dřív nestačil a teď je přiliš..
24.08.2020 - 13:11Karel Malcovský: Psavec: Chawwá: labuť: Neu: Opravdu moc děkuju za krásná slova, hřejí.. :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Občas se dotkneme : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Upletu ti prosinec
Předchozí dílo autora : hladila jsem klasy
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
pešu [15], modroocko [15], VKate [13], "Autor"sám [13], Chelli [12], Dragonfly [10], Z vína korek [10], Benea [9], Ari [8], Katekutaka [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
