Květa

Jak jsem jen mohla být tak slepá,
nevidět všechno to, co vidím teď,
topit se v temnotách tohohle světa,
když celá ta myšlenka je tak velkolepá,
a přede mnou nestojí žádná další zeď,
můj milý Shane, jmenuji se Květa,
to tys mi svými slovy řek, Modřinko, dopředu jen hleď!

A zítra osmadvacet tomu bude let,
kdy jedno krásné květnové úterý,
ve dvacet jedna nula pět,
odbily zvony tři údery
a já poprvé spatřila tenhle svět!