Toreador pouště

Je poledne. Slunce září vysoko na obloze a toreador Markéz, proslulý dobrodruh-muž, kráčí ulicemi Tangieru. Dnes je den, na který nezapomene. Vstříc se mu vrhá obří rohatá kobra. Markéz na ni naskočí a chytí ji za rohy. Ve svých cévách cítí narůstající hladinu adrenalinu a testosteronu.

Jede na obří kobře ulicemi města a Maročané na ně z oken vrhají květináče. Kobra opustí město a neúnavně vláčí toreadora k největší poušti světa. Vlnitým pohybem se vyhýbá skaliskům, vlní se rychlostí expresu mezi vysokými dunami a slunce zatím klesá.

Hodiny ubíhají, stíny se dlouží a kobra ne a ne zpomalit. Na toreadora začíná dopadat únava. Slunce už zapadá a kobra se provlnila skalisky a sune se na širou poušť. Toreadorův stisk povoluje, jak ho přemáhá únava. Padne noc a vylézají štíři. Kobra trochu zpomalí, ale stále pokračuje. A toreador už to nemůže vydržet... Žuch do písku a spí.